I'm miss don't care

6. prosince 2010 v 18:56 | Nikol |  Její myšlenky
Mám chuť napsat tolik věcí. Ale nechci. Asi proto, že cokoliv tady řeknu je jednou osobou obráceno proti mě..
 

27.11.│A day without you is like a year without rain

27. listopadu 2010 v 21:27 | Nikol |  (Ne)žije
♥
Jestli bych měla za posledních pár měsíců najít den, který byl naprosto bez chybičky, byl by to právě dnešek. Šla jsem na sraz lidí z Advíku, kde se zjevil i bráška. Šli jsme do Japashopu, kde do mě bráška hučel at si vyberu něco k vánocům. Nakonec to skončilo tak, že jsem mu koupila dárek já. 

Když jsme vylezly z japashopu, zjistily jsme, že nám zbytek srazu zdrhnul takže jsme zkončily jen já, bráška a jeho žena, Mieko. Společně jsme šly na Karlův most za nějakýma polskýma lolitkama, se kterými měla sraz Mieko. Bavily jsme se s nima anglicky, takže vám může bejt jasné, že z toho byla Nikol vyloženě nadšená. Chvíli jsme si tam tak povídaly a ony šly pak do knihovny a my tři jsme se opět odpojily a zašly na letnou do mcDonaldu. Tam jsme se ohřály a pořádně nadlábly. Povídaly si a bavily se a hlavně se smály. Poté jsme se přemístily o kousek dál do jedné kavárny, kde maj moc dobré francouzské mléko. Mají třeba příchutě jako fialkové, s růžema a já nevim jaké ještě. Já si dala samozřejmě s čokoládou a k tomu ještě jakousi "tradiční čokoládu". To mlíko ve mě zahučelo za chvilku, ovšem ta čokoláda byla jaksi hořká a Nikol moc nejela. Nakonec jsme to s bráškou přirovnaly k-a nebo radši nic.

Pak bráška vyslovil přání, že chce poznat Milého. Tak jsme vymyslely super plán. Vzhledem k tomu, že bylo asi půl páte a Nikol musí být včas doma, tzn. kolem šesté, aby jí nikdo (cituji) nepřepadl a neznásilnil, vykoumaly jsme, že se půjdem ještě společně s Milým podívat na rozsvícení vánočního stromečku na staromáku a ten mě potom odvede domů, aby se mi nic nestalo (vidíte, jak je ten můj Milý milý?) Ovšem zjistily jsme, že stromeček se rozsvěcí v pět, což jsme těžce nestíhali. Takže jsme nakonec jely ještě do Paladia a na stromeček jsme se jeli jen podívat, i s tím Milým.

Cestou do Paladia jsme uviděly jednoho asiata, co se Mieko líbil a dokonce se na ní usmál, takže jsme ho s bráškou stalkovaly a získaly jeho číslo. Když jsme byly metr za ním, nevěřily jsme, že to opravdu uděláme. A pak když jsme měly to číslo, nevěřily jsme, že jsme to opravdu udělaly.

Do Paladia jsme jely proto, že bráška scháněl jakýsi klapky na oči na spaní a do jednoho obchodu, kde maj úžasný naušnice a že mi tam chce konečně koupit něco k těm vánocům. Nakonec si Nikol vybrala náhrdelník, hlavní však je, že mám z krku bráškovo "musím ti koupit něco k vánocům". Mám milého brášku.

Poté jsme jeli na ten Staromák, kde jsme se setkaly s Milým a šli se podívat na ten strom. Mě přijde trošku kýčovitý, ale co. Tam jsme v tom mrazu seděli na jediné lavičce široko daleko a zase si povídali. No a nakonec jsme zkončili zase v mcDonaldu. A pak už se jenom rozloučili, Milý mě doprovodil domů a Nikol se konečně mohla zahřát. Chodit v minus třech stupních po Praze v sítovaných pnčocháčích neni zrovna lahoda. A taky jsem si od Mieko vyškemrala prstýnek s opičkou. Nakonec mi ho teda věnovala, že ho mám k vánocum. Když já jsem úchyl na opičky, to už by jste taky mohli vědět. A perlička nakonec: Nikol už se orientuje v pražském metru, takže jsme se ani neztratili. Dobře, fajn, jednou jsme jeli opačně, ale to mi to Mieko schválila, takže já jsem v tom nevinně! Opravdu!

I just wanna go back in time

21. listopadu 2010 v 19:38 | Nikol |  Její pocity
clock
Edit 23.11.: Jen tak mimochodem, milá maminko, poněkud si nepochopila, co jsem se snažila říct. Já nikde neřekla, že je to tebou nebo tátou, jaký ty Vánoce jsou. ALe tím, jak člověk roste. Prostě chci bejt zase malá holka. A co na tom, že se to nestane, chtít můžu...

Když jsem se dneska procházela s Milým Prahou a viděla ty vánočně vyzdobené ulice a nákupní centra, vzpoměla jsem si na to, jak jsem byla malá a jak jsme tehdy slavili Vánoce. Po celém bytě byla vůně františků a cukroví. Když k nám ještě chodil Mikuláš a dárky nosil Ježíšek, tak z noci z 23. na 24. nám přes noc ozdobil stromeček, vždycky po štědrovečerní večeři jsme šli s tátou odnést babičce babičce kousek kapra a salátu (bydlí ve stejný ulici) a když jsme se vrátili, přes dveře do obýváku už byl vidět blikající stromeček, a když se přišlo blíž, pod ním byli dárky. To Ježíšek je tam nechával, zatímco máma myla nádobí a my s tátou byli u babičky.

Teď už mi to všechno přijde strašně odfláknutý. Včera jsem měla svátek. V rychlosti mi rodinka popřála, pak jsem v rychlosti otevřela dárky, na pěti centimetrech místa na konferečním stolku. Kdo by se s tim uklízel, že. Nedostala jsem ani bonboniéru. Takovej typickej dárek. Cukroví se bude letos kupovat, nechce se nám ho s mámou péct. Na Mikuláše mi bude předána taška s adventním kalendářem, ovocem, ořechama a nějakým pidi-dárkem, ozdobím si svůj mini-stromeček, vyzdobí se byt. Den před Štědrým dnem si ozdobím stromeček velký a na štědrý den po večeři půjde táta k babičce a já a máma rozsvítíme stromeček a dáme pod něj dárky. Pak se to bude hodinu rozbalovat a povídat si o všem možnym. Bez koled. A abych nezapoměla, dopoledne se v rychlosti odbydou moje narozeniny, aby se neřeklo.

Když jsme dneska jeli kolem mojí základky, vzpoměla jsem si, jak na Mikuláše chodili deváťáci po škole a strašili ty malý fa-děti. Kuchařky byly převlečený za čerty a anděly a k obědu nám dávaly čokoládový Mikuláše. Den před vánočními prázdinami se slavili Vánoce ve třídě, přineslo se cukroví a dali jsme si dárky.

Jo, to byli časy. Vždycky se vás lidi ptaj "Kdyby ses mohl/a vrátit v čase, co by si změnil/a?". Já bych nic nezměnila, já bych si to jen všechno prožla ještě jednou...
 


Show me there's still hope, show me it's not over

18. listopadu 2010 v 21:31 | Nikol |  (Ne)žije
Vanilka
No, jak se mám? Řekněme že úžasně na hovno. Mám se skvěle, zároveň na hovno. Ve škole se těžce bavim. Ono je velmi zábavné, sledovat Milého jak žárlí na své spolužáky. Hehe. Oni jsou tam na mě všichni takový hodňoučký a maj mě rádi. Ale to tu nebudu popisovat, mohli byste si myslet, že jsem vám zpychla. Jen jsem si začla uvědomovat, že jsem holka  a trochu toho začala zneužívat. Víte, ono se to na škole plný chlapů celkem hodí. Proč myslíte, že mám jedničku z tělocviku, hm?

A proč se mám na hovno? Těžko říct. Já fakt netuším. Jen mám chuť se na všechno vykašlat. Možná je to kvůli tý napjatý atmosféře co vládne doma. Naše zajmá jen co bylo ve škole. Nic víc, nic míň.

Přemejšlim, že se jim do toho Béčka fakt nakýbluju. H2O (říďa) řikal, že by to nebyl problém. Když oni maj na polovinu věcí jinýho učitele. A já mám ráda naši češtinářku. A matikářky pytlíčky. A profesora na PVY hlášky o Microsoftu. Já fakt nevim. Proč jsem tak nerozhodnej člověk?

Hmm...kdybych měla zhodnotit všechno, co se v poslední době děje...nic není tak, jak jsem si to představovala...

Action failed, file not found. Press any key to continue.

12. listopadu 2010 v 16:56 | Nikol |  (Ne)žije

autumn
Hmm...*přemýšlí co napsat* nooo...v neděli u mě spí Kairi. Jak jí znám, zabere mi PS3 a bude pařit FFXIII až do noci...to se někdo má když má odmaturováno a nemusí do ústa-školy. Což mi připomíná, že včera byly třídní schůzky. Se svejma čtyřma trojkama, jednou čtyřkou a čtyřma dvojkama jsem v nadprůměru třídy...hehe. Polovina neprospěla. A blondýna (pravděpodobně) odchází. Docela mě to i mrzí. Ale já se stejně asi za chvíli přemístím do Béčka, takže..s věřili by jste tomu, že pojedu na lyžák? Já, ta, která prohlašovala že už na ty dvě zahnutý traverzy nikdy nevleze? Ono, já to vlastně dodržím. Budu jezdit na snowboardu. Pokud se chcete pobavit jako ještě nikdy, jeďte se mnou. To bude podívaná.

Krátký článek co? To jen aby jste nemohli říct, že vás neprudím se svým životem. Až se mi bude chtít, napíšu vám o našem učiteli na POS (počítačové sítě) a o elektronu s ocáskem...

Další články


Kam dál