Červenec 2009

31.7.│Můžu polykat!

31. července 2009 v 13:41 | Nikol <3 |  (Ne)žije
Dnes jsem se probudila se zjištěním, že mé uzliny se z pětinásobného zvětšení opět smrskly na svou původní velikost. Teď už mi v podstatě nic neni, krom toho, že mám rýmu a jsem pořád unavená. Ale to prý budu ještě dlouho.

Včera jsem se pokusila změnit design, ale nějak neni nápad. Tak jsem vrátila ten ,starý', který tu ještě asi bude dlouho. A možná se v nejbližší době dokopu k napsání zážitků ze Zdoňova, než je zapomenu.

30.7.│Jsem zpátky

30. července 2009 v 18:45 | Nikol <3 |  (Ne)žije
Ano jsem zpátky, předčasně, a nemocná. Jsem tu už od úterý a nedělám nic jinýho než že ležim, koukám na televizi a hraju playstation. Je mi nehorázně blbě a vedro. Mám mononukleózu. Taky hodně víte co to je?

18.7.│Loučím se

18. července 2009 v 9:33 | Nikol <3 |  (Ne)žije
Přibližně do 29.7. ode mě budete mít zase pokoj. Nebudu se tady dlouho rozepisovat, musim dobalovat. Včera jsem nic nenapsala, bylo mi totiž nehorázně blbě. V obchoďáku to se mnou málem seklo. Tak se tu beze mě mějte. Adios!

16.7.│Několik hodin věnovaných pouze sobě

16. července 2009 v 15:03 | Nikol <3 |  (Ne)žije
Řeknu vám, nejlepší je dát si k snídani jenom kousek melounu. To vás tak krásně osvěží.

Po opravdu velmi dlouhé době jsem se rozhodla, že si věnuju trochu péče. Když jsem vstala, dala jsem si ranní spíš polední sprchu na osvěžení. Umyla jsem si vlasy a chvilku jsem na sebe jen tak pouštěla vodu. Když jsem vylezla, zabalila jsem se do ručníku a čekala než samovolně uschnu. To potom máte totiž hned lepší pocit. Při čekání na uschnutí jsem si nalakovala nehty jak na rukou, tak na nohou potlesk prosím to já dělám pouze jednou za uherskej rok. Ne, opravdu se ze mě nestává ,pippies', jen jsem prostě měla náladu se trochu věnovat sama sobě. Taky jsem si vyčistila pleť nějakou vodičkou proti akné to taky dělám jednou za uherák. No ale řeknu vám, že se cítim opravdu skvěle. Jediná věc, která mi momentálně chybí k úplnému štěstí je osvěžující Mojito s ledem. Recept by byl, ale přísady nejsou. Škoda. Budu si muset vystačit se svojí Coca-colou ZERO. To mi připomíná, že jsem do mrazáku chtěla dát led. Ach ta moje skleróza. Jdu na to. Přeji příjemný další letní a hlavně prázdninový den.

15.7.│Shopping day

15. července 2009 v 20:50 | Nikol <3 |  (Ne)žije
Jak jsem již dříve psala, dnes jsem byla nakoupit nějaké ,prázdninové' věci. Mám nové letní šaty, strašně lehounký a příjemný, potom mám několik barevných čelenek, potřebuju jich hodně, protože si v poslední době tu zas....pitomou ofinu sčesávám do čelenek. A taky mám několik barevných náramků. Vzhledem k tomu, že mám od každé možné barvy a odstínu jeden, jdou úplně ke všemu.

V sobotu konečně jedu do Zdoňova. Teď jsem dotelefonovala se Šárkou a obě se už nemůžeme dočkat. Těšíme se tam jako dvě malý děti. Mámu prudim s tim, že bychom měli jet na velkej nákup a nakoupit všechno potřebné. Jsem vážně magor.

Jen mě štve, že zejtra mě zase čeká jeden z nudných dnů. Budu zase sedět u kompjůtru a čučet do obrazovky celej den. Ale tak aspoň se konečně kouknu na ty filmy který jsem si včera vybrala.

Mimochodem taky tak nesnášíte, když teploměr ukazuje víc než dvacet pět stupňů celsia?

Nevyznám se sama v sobě...

14. července 2009 v 20:46 | Nikol <3 |  Co o ní nevíte
...a je to opravdu hrozný pocit. Jste pevně rozhodnutí něco udělat, ale pořád nacházíte nějaké důvody, proč to neudělat. Jak se mám o něčem rozhodnout, když sama ani nevím co chci? Nechci udělat něco, čeho bych potom litovala. Nemám ani ponětí, co je správné. Věřit, nebo nevěřit? Nemám jasno sama v sobě, tak jak mám mít jasno v ostatních věcech? Nejhorší je nebo nejlepší?, že sice mám pořád problém, ale neustále mám dobrou náladu. Opravdu nechápu, co se se mnou děje. A když nechápu sama sebe, jak mám chápat ostatní lidi a věci?

Btw: upravila jsem design. Ta malá stránka mi nevyhovovala kvůli mému zvyku, vkládat do článků obrázky. Ale zase jsem nechtěla dělat design úplně jiný. Mě se to takhle líbí.

14.7.│Sledování filmů

14. července 2009 v 14:29 | Nikol <3 |  (Ne)žije
Dneska opravdu nedělám nic jiného, než že se koukám na různé filmy. U zvejkaczqy jich je opravdu hodně a stojí za to je zkouknout. Nejhorší je to megavideo. Každých 72minut čekat dalších 54 aby jste to mohli dokouknout. Vážně hrůza.

Jak já se těšim na sobotu. Konečně pojedeme se Šárkou do Zdoňova. Musíme si to tam pořádně užít. Pravděpodobně ve středu dokopu mámu aby jsme jely na letní nákup. Chci si koupit letní šaty, spousty barevných čelenek, náramků a já nevim čeho ještě. Zbláznila jsem se do barevných doplňků tak, že mi z toho hrabe. Prodělávám nějakou duševní změnu nebo já nevim, ale tohle není možný.

V poslední době mě nějak neopouští dobrá nálada. A to se toho stalo vážně hodně. Ten tábor mi opravdu hodně pomohl. Úplně jsem si pročistila hlavu a všechno si srovnala. Jsem spokojená sama se sebou bohužel pouze duševně, vzhledově ani ne =D

Rýže s vámi!

Co o ní nevíte III.

13. července 2009 v 18:00 | Nikol <3 |  Co o ní nevíte
Měli byste vědět že:
  • na každou druhou větu odpovídá ,Tak si to užij' (pokud je to možné samozřejmě)
  • chce být zase malou holkou
  • nedělá v podstatě nic jiného, než že si na něco stěžuje
  • od tábora nesnáší rejži a chleba
  • pokud nemá svou každodenní dávku coca-coly ZERO je příšerně ospalá
  • je strašně líná
  • jí nedělají problém dlouhé trasy, je pouze líná je chodit
  • nesnáší, když je venku víc jak dvacet-pět stupňů celsia
  • neskutečně jí se*e ofina, kterou si v listopadu nechala ustřihnout a doteď toho lituje
  • se z ničeho nic zbláznila do hodně výrazných barev ovšem fialová pořád vede
  • spí v povlečení s Krtečkem
  • přemýšlí o tom, že v budoucnu bude novinářkou
  • její mobil včera oslavil svoje první narozeniny
  • nesnáší růžovou barvu, a přesto má mobil černo-růžovej
  • včera jí kamarád řekl, že je normální jaká to drzost

Už jenom pár let?

13. července 2009 v 15:34 | Nikol <3 |  Její myšlenky
Jsou prázdniny. Léto. Ale já místo toho abych lítala s přáteli venku, chodila na koupaliště a užívala si letní pohody, sedím doma, nudim se, a přemýšlím nad školou.

Jako by to bylo včera, co jsem jako malá, šesti a půl letá holčička šla poprvé do školy. Připadala jsem si jako ,velká holka která už chodí do školy'. Člověk se pomalu ani neotočí a už musí jít do devítky. Kam se podělo těch osm let již strávených na základce? No kam? Měla jsem v podstatě ,bezstarostnej' život. To mi vždycky říkala máma. A já jí na to vždycky odpověděla, že bych si to s ní nejraději vyměnila. Místo školy chodit do práce. Ale teď mi teprve dochází, že mám před sebou rozhodnutí o celém svém životě. Musím se rozhodnout, na jakou školu půjdu. A podle mého rozhodnutí budu žít až do konce života. Nebo alespoň do důchodu. Už to nebude příchod domů, sednutí ke compu a myslení jen na zábavu. Ze střední mě můžou vyhodit. Musí se platit. A když mě vyhoděj, budu tak maximálně uklízečka. A rodiče zbytečně přijdou o několik desítek tisíc. Život už nebude jen o zábavě. Za půl roku mi bude patnáct. Budu moct chodit na brigádu a vydělávat si peníze. To už nebude ,mamí dáš mi prosím na tohle a na tohle'. Je mi jasný, že mi máma občas dá, ale stejně tak mi je jasný, že mi řekne ,kup si to za svoje'. Budu se muset starat o mnohem víc věcí. A za čtyři roky od začátku střední mi bude osmnáct. Budu plnoletá. Jasný řeknete si ,čtyři roky, taková doba'. Ale podívejte jak rychle uteklo těch osm. Čtyři jsou polovina. Bude za mnou ještě rychleji, než ta základka.

Nechci bejt dospělá. Chci bejt zase ta malá holčička, bezstarostná, závislá na rodičích. Nechci říkat ,když jsem byla malá'. Chci říkat ,až budu velká'. Ale to já už bohužel skoro jsem.

Tábor 2009

12. července 2009 v 16:26 | Nikol <3 |  Moje prázdniny
Nakonec zážitky napíšu už dnes, protože se nehorázně nudim. Na táboře bylo pořád co dělat, ale doma? Nic. Nuda.

Nebudu tady popisovat den za dnem a hodinu po hodině co se dělo. Prostě napíšu ty nejlepší zážitky a nějaké ty hlášky nemůžou chybět.

Hned první den jsem věděla, že tenhle rok bude nezapomenutelný. Už proto, že jsme s holkama dostaly nádhernej podkrovní obrovskej pokoj s vlastní koupelnou i záchodem. K večeři byla, jako každý rok, rýže. Normálně bych to sem nepsala, ale v tomto článku má rýže velmi důležitou roli.

Splnilo se mi přání a Daneček Blbeček opravdu jel. Na jednu stranu jsem měla radost, ale na druhou bych jela radši bez něj. Stejně jako on minulej rok buzeroval mě, jsem tenhle rok buzerovala já jeho.

Na pokoji sem byla s Martinou a dvěma holkama, které jsme znaly již z předchozích let, s Dádou a Nikolou (začínám to jméno nenávidět). Jak sem říkala, snažila jsem se spřátelit i s ostatními, což se mi povedlo. Mám sedm nových přátel. A nakonec se bavim i s Danečkem Blbečkem a jeho kámošem Patrikem.

V celku se nic zajímavého nedělo abych to sem musela psát. Kromě včerejška, ale o tom až potom. Teď nějaké naše hlášky a blbosti. Tak například jsme se náramně bavily tím, že jsme do cukřenky nasypaly sůl a pobaveně pozorovaly lidi, co si ,sladí' čaj. Nebo když nám s Martinou jeblo a řvaly sme z pokoje na celej barák a házely papíry, které se měli odevzdat vedoucím, po pokoji a sledovaly, jak krásně padají dolů. Taky bylo vtipný, když jsme s Martinou cestou tam probíraly kluky. M: ,On kdyby se Patrik nekamarádil s Danečkem Blbečkem a nechoval se jako debil, tak je vcelku pěknej.' Já: ,No on Daneček taky docela ujde, než promluví.' Vzhledem k tomu, že jsme tam byli dost dlouho, nepamatuju si všechno. Ale postupně budu vzpomínat a dopisovat.

Teď se vrátíme k rýži. Proč je v tomto článku tak důležitá? Protože jí od tohoto tábora nesnášim. Öno já proti ní vcelku nic nemám, ale mít jí dvanáct dní v kuse, den co den, je trochu (trochu víc) otravný. S holkama jsme začaly spekulovat, že tam snad maj rýžový pole nebo co. Nejsem jediná, komu lezla krkem. Dokonce se po táboře rozneslo ,Rýže s tebou rudá sestro/rudý bratře' při ukázání dvou prstů jako ,mír s tebou'.

Ale včerejšek byl vážně nejlepší. Měli jsme rozlučkovou diskotéku která skončila vlastně až dneska asi v jednu v noci. Zatancovala jsem si snad úplně se všema klukama a se všema sem si skvěle pokecala. I s Danečkem. Ke konci byl ohňostroj. Fakt nejlepší diskotéka a tábor co jsem kdy zažila. A to jsem tam byla po osmý.