Srpen 2009

31.8.│Předčasně ve škole

31. srpna 2009 v 16:37 | Nikol <3 |  (Ne)žije
Jak už jsem psala ráno, dneska jsme byly se Šárkou pomoct třídní s úpravou naší třídy. Kytky se nepřesazovaly, protože nebyla hlína =D Tak jsme se Šárkou dělaly jenom nástěnky. A musím upřímně říct, že se nám moc povedly =D Daly jsme tam fotky z výletu a k tomu psaly vtipné popisky. Taky jsme jednu nástěnku zaplnily letáčkama ze středních škol a gymplů. A zejtra budem seznamovat prvňáčky se školou =D Budeme se jim muset představit, dovýst je do třídy a já nevim co všechno ještě =D

Taky jsme se dozvěděly předčasně rozvrh. Řeknu vám, že je to hrůza. No koukněte se samy:

x123456789
PoČjCHMaHvTvTv
ÚtCHRvAjMaFy
StMaAjInf
ČtČjMaCHAjVPVP
AjOvČjZeVvVv

Jako v pondělí mít první hodinu dějepis (kterej já nesnášim) a ještě k tomu tělocvik?!? Tak to teda ne!

27.8.│Nesnášim svojí doktorku

27. srpna 2009 v 14:37 | Nikol <3 |  (Ne)žije
Dnes jsem musela opět k doktorce. Máma mě vzbudila v sedm hodin, abych u doktorky byla na půl osmou. Tak mě tam hodila a jela do práce. Jdu dovnitř a zjistim, že doktorka má zavřeno. Tak si tam sednu, čekám, čekám, čekám. Asi ve třičtvrtě doktorka vylaeze, tak nadšeně vstanu s nadějí, že i když má až od osmy, tak mě vezme dřív. Smůla. Prošla kolem mě, řekla ať ještě počkám a zase se vrátila. Tak jsem tam teda jak trotl čekala až do těch osmy. V ordinaci jsem strávla asi 3minuty, pak mě poslala na krev, tam jsem byla asi 2minuty, a poslali mě domů. Výsledky krve budou zejtra. A ještě doktorka na mě: ,Nikolko, jsi nějaká ospalá.' Měla jsem sto chutí poslat jí...ne, nebudu se rozčilovat...

Žít znovu a znovu...

27. srpna 2009 v 12:34 | Nikol <3 |  Její myšlenky
Článek u Deníí mě donutil o tom přemýšlet. Před několika lety jsme se s mámou bavily, o posmrtnym životě a tak. Máma řikala, že nevěří přímo na posmrtný život, ale myslí si, že se život opakuje pořád dokola. A že se děje pořád to samý. V tu dobu mi to přišlo docela jako zajmavá teorie, ale ne příliš pravděpodobná.

Ovšem v průběhu let začínám měnit názor. Někdy totiž mívám pocit, jako kdybych danou věc už zažila, jako kdybych to, co ten člověk řekl, už někdy slyšela. Vždycky to přijde z ničeho nic. Prostě někde jsem a najednou vim co se stane, co ten člověk řekne. Přijde to jako závan větru a zase to rychle zmizí. Připomíná mi to vzpomínky. Ano, vzpomínky, že už jsem to zažila. Taky se mi stává, že se mi zdá sen a za nějakou dobu se to stane. Přesně jako v tom snu. Zdá se mi třeba o místech, na kterých jsem v životě nebyla. A pak zjistím, že ty místa opravdu existujou. Například se mi jednou zdálo, že někam jedu autobusem a pak jsem vystoupila na takové odlehlé, kruhové zastávce. A při celodeňáku na táboře jsme šli kolem tý zastávky! Řeknu vám, že v tu chvíli by se ve mě krve nedořezal, protože se mi ten sen zdál před několika lety.

Děsí mě to. V těch chvílích mě to nepředstavitelně děsí. Vím že nejsem jediná, komu se to děje. Ale ten, kdo to nezažil, to nemůže pochopit.

Díky těmhle událostem věřím mámině myšlence. A jako někdo věří na posmrtný život, nebo třeba v boha, já věřím na osud. Vezměte si, že třeba se vám nechce jít na nákup. Ale NĚCO vás prostě přemluví, a jdete tam. A nakonec tam seženete nějakou věc (třeba voňavku) kterou scháníte už hrozně dlouho. A nikde jinde jí nemaj. A kdyby jste tam nešli, kdyby vás to NĚCO nepřinutilo, tak tu voňavku nemáte.

Podle mě je všechno je předurčeno dopředu. A když se nám povede vymanit trochu z osudu našeho života, to NĚCO si vždycky najde způsob, jak vše vrátit do správných kolejí.

Myslete si o mě že jsem blázen. Ale já si taky o věřících v posmrtný život nemyslim, že jsou blázni. Je to věc názoru.

Tolik práce mám a nic nedělám

26. srpna 2009 v 20:28 | Nikol <3 |  (Ne)žije
Je toho tolik, co musím do konce práce stihnout, ale nějak se k tomu nemám. Musim se připravit do školy, uklidit několik skříněk, šuplíků apod. abych si měla kam dát nový učebnice, nemám ještě ani všechno vybaleno. A i přes to, že celý dny se akorát nudim, nic z toho neudělám. Ale teď jsem se dokopala k tomu, že jdu uklidit starý časáky. Stejně se do nich už nikdy nepodívám.

Aktualice 27.8. 11:27: Tak včera jsem uklidila ty časáky + celou tu skříňku uklidila. A dneska jsem si uklidila psací stůl (jakž takž)a udělala tam místo na učení. Asi si říkáte co mi hrabe, ale škola je za dveřmi a já ani pořádně nevím, kde mám školní batoh.

Aktualice 27.8. 17:14: úklid kompletně dokončen. Teda aspoň ten, o kterym vim. Jsem si jistá, že někde určitě najdu ještě něco na uklizení.

Proč jsou vtíravý, namyšlený a vygumovaný pipky tak oblíbený?

25. srpna 2009 v 21:50 | Nikol <3 |  Její myšlenky

Ano. Toť otázka, která mě trápí už delší dobu. Pipinky, nebo také Barbie momentálně vládnou společnosti. Já osobně jich znám několik. A všichni jim lezou do zadku. Proč? Vždyť jsou to namyšlený pipky, který dělaj vědu z toho, že se jim zlomí nehet nebo rozmaže make-up. Většinou jsou k tomu ještě blbý jak tágo. Hihňaj se všemu, i když to neni vtipný. Projde kolem nich kluk kterej se jim líbí a co udělaj? Začnou se hihňat. Se*ou se kam můžou, podlejzaj nejen učitelům, hrajou si na chytrý, myslej si že jsou bůhví co a že všichni budou pískat jak oni skáčou (vím že to má být obráceně, ale obráceně je to už ohraný :). Jejich obdivovatelé jsou většinou inteligentní, a do doby než se s nima začnou bavit, i normální. Ovšem díky tomu, že se s nima bavěj se hrozně shazujou. Podlézaj pro změnu oni jim, a když se s nějakou pipinkou náhodou pohádaj, zboří se jim svět. Ptám se znovu: Proč? Co na nich viděj? Ne, opravdu nežárlim. O bandu hihňajících slepic v růžovém opravdu nestojím. Ovšem ty lidi by byli normální, kdyby se s nima nebavili. Dám pár příkladů ze života:

V šesté třídě jsem nastoupila do nové školy. Vládla tam taky jedna tahle pipka (ona vlastně ještě vládne). Začala ke mě být milá a Nikolko tohle a Nikolko tamto. Neznajíc její charakter, byla jsem ráda, že mám kamarádku. Ovšem pak jsme se nějak pohádaly (už ani nevim proč ale byla to určitě nějaká ta blbost) a ona mi řekla, že o kamarádku jako sem já nestojí, čekajíc, že za ní polezu. Ovšem chyba lávky. Já jsem jí poslala kamsisi s tim, že o kámošku která se na mě vykašle kvůli takovéhle prkotině taky nestojim. A byla jsem první, kdo jí kamsisi poslal. Opravdu. Za ty tři roky, co tam chodila, ji všichni lezli do zadku. Třema slovy: ó můj bože.

Taky jsem znala jednu holku. Byla fajn, v pohodě, prostě taková ta ,holka do nepohody'. Měla zrzavé vlasy a byla fakt super. A i když měla ráda růžovou, pipka to nebyla. Poznaly jsme se na táboře, ale pak jsem jí rok neviděla. Až její kámoška mi řekla, že se nechala obarvit na blonďato. Dobrý. To že je blonďatá z ní pipku nedělá. Ovšem ona se tak začala i chovat. Proč? Protože se skamarádila s jinou pipkou.

Sečteno a podtrženo, pippies ovládají svět. A jestli se tahle populace hodlá ještě rozrůstat, tak já hodlám emigrovat.

Ale předtím se na něco zeptám: PROČ TY PIPKY OVLÁDAJÍ SVĚT?

A ještě jedna krutá pravda nakonec:
Za prsní implantáty a Viagru se v současné době utrácí podstatně více pěnez, než za výzkum Alzheimera.
To znamená, že kolem roku 2030 zde bude široká důchodcovská populace s krásnými ňadry a obrovskými erekcemi, která si ale ani za boha nevzpomene, co s tím má dělat.

PS: a jestli si dál budou říkát Barbie, tak Barbie panenku velice lituju...

Kabátek 1.2

24. srpna 2009 v 21:50 | Nikol <3 |  Šatna blogu
• Název: Red stripes
• Je zde od: 24.8.2009
• Spokojenost: 100%
• Autor: Já (Nikol)
• Délka výroby: 2 hodiny
• Poznámky: Červený design tu ještě nebyl. A uznávám že jsem se inspirovala novým designem, který bude na Srdci blogu. Taky jsem změnila styl menu.
• Náhled:

Náhled dávám v plné velikosti. Spoléhám na poctivost mých návštěvníků. A když ho někdo zkopíruje, tak co. Je to jen design na blog. Nebo ho můžu udat na blog.cz. Tečka.

U Šárky...

23. srpna 2009 v 17:54 | Nikol <3 |  Moje prázdniny
Tak jsem se konešně vrátila zase zpět domů. Týden u Šárky byl vcelku pohodový, až na pár výkyvů, včerejší den a dnešní ráno.

Včera jsme totiž nedobrovolně měly na starosti dceru majitele hotelu. Je jí 10let a upřímně jsme jí měly po celym dni plný zuby. Z pokoje jsme měly chlívek, málem mi rozbila voňavku od Avril Lavigne za 1000Kč a obě nás už z ní celkově bolela hlava. A to si ještě u tatíčka vydobyla, aby u nás mohla spát. Se Šárkou jsme z toho samozřejmě nebyly moc nadšený. Přecejen jsme chtěly trochu soukromý a klidu. Ale když jsme to řekly Šárčiný mámě, řekla, že přeháníme.

Ovšem to nejhorší nastalo až dnešní ráno. Nejen že mě ten fakan (promiňte ale přichází na mě další vlna vzteku) probudil asi v 9 ráno a vzhledem k tomu že se Šárkou chodíme spát tak ve 3ráno tak jsem spala asi 6hodin. Poslala sem jí do háje, že chcu spát. Bohužel usnout se mi nepodařilo. Jakmile ovšem za ní zaklaply dveře, rozsvítily se oči i Šárce. Po chvíli jsme zjistily, že Šárce chybí mobil, kterej měla na nabíječce a mě chybí můj hamburger (obal na CD xD) i s CDečkama. Prohledaly jsme celý pokoj, ale nikde jsme tyhle dvě věci nenašly. Tak jsme šly za Šárky mámou, a naznačily, že je nám úplně jasný, že to ten fakan někam schoval. Ovšem ta nás poslala do háje, že jsme naivní a proč by nám to kradla. Tak jsme se nasraně vrátily do pokoje připravený na to, že to řeknem mojí mámě, která měla za chvíli přijet. Po chvíli jsme úplnou náhodou našly hamburger nacpanej do mezery mezi postelema tak, že se všechny CD málem zlomili a k tomu ještě volně u toho hozený CD, které bylo vyndané z CD přehrávače. Bylo nám jasný, že samo se to tam asi nenacpalo. Ovšem mobil pořád nikde. Tak jsme prozváněly a prozváněly a prozváněly, ale nic. A asi 2 minuty na to přišel ten spratek se Šárčiným mobilem v ruce, jestli ho náhodou nehledáme že byl prej dole na stole. Zabít!

Pro druhy bych se rozkrajela...

22. srpna 2009 v 0:37 | Nikol <3 |  Co o ní nevíte
...a to je ta nejvetsi chyba, kterou delam. Uz zase mam ten pocit nadbytecnosti. Vcera jsme byly se Sarkou domluveny,ze pujdem do mistni samosky. Jen jsem si chtela dokoukat Zenaty se zavazky. Ale sarce volala mama, at uz jdem. Tak jsem si chtela dokouknout tech poslednich 5minut, to by se nic nestalo. Ale sarka se sebrala a sla pryc. Myslela jsem, ze na me pockaj dole. Ale oni sli vklidu beze me. Nebo dneska se nas jeji mama ptala jestli chceme jet do Prachatic. Ja rekla ze mi je to jedno a Sarka si porad stezovala, ze sedime porad v hotelu tak jsem myslela ze bude chtit jet. Ale ona se urazila a bez domluvy se mnou rekla ze nepojedem. A ted vecer slavime jeji narozky. Ale ja kvuli tem jatrum nesmim alkohol tak sem si jen symbolicky tukla sampusem. Chtela jsem jeste trochu protoze mi strasne chutna. Tak jsme se ptali moji mamy jestli muzu jeste ale rekla ze ne. A sarka se mi zacala posmivat. Asi vam to jako nic neprijde, ale je to od ni vcelku hnusny protoze ja nesmim vsechny veci ktery mi chutnaj. Nechci ze sebe delat chudinku ale trochu podpory by neuskodilo. Asi budu muset zacit bejt trochu svine. PS: pisu na mobilu tak omluvte chyby. Budu muset premluvit tatu at mi k narozkam nebo k vanocum koupi notebook:-Di kdyz negocitam s uspechem:-D

13.8.│Další a další níkupy

14. srpna 2009 v 19:21 | Nikol <3 |  (Ne)žije
Včera jsme byly s mámou opět na nákupech. Divim se, kde máma ty peníze pořád bere. Tak jsme zase vykoupily celej obchodní dům. Ovšem to nejlepší mě čekalo až nakonec. Potkala jsem tam kámošku ze školy, která tam má brigádu.
Skvěle jsme si pokecaly. Zjistila jsem, že v ní mám kámošku, která mě nikdy neodpustí. Já vážně v poslední době přicházim na to, že jsem měla tolik přátel. Bohužel, díky své blbosti jich mám ani ne polovinu.

V neděli jedu k Šárce. Konečně vypadnu z baráku. Prázdniny prosezený doma nejsou nic moc. Takže budu konečně chvíli na vzduchu. A vy ode mě budete mít zase chvíli pokoj.

Změnila jsem se

12. srpna 2009 v 22:21 | Nikol <3 |  Co o ní nevíte
Už je to tak. Nejsem ta stará Nikol, jakou jsem byla před půl rokem.

Před půl rokem, když jsem se vrátila z lázní, měla jsem kluka a spoustu nových přátel. Neustále jsem si stěžovala, že doma, v Praze, žádné nemám a proto jsem se co nejvíce věnovala těm z lázní. K tomu mě opustila nejlepší kamarádka, tak jsem se plně upnula na ty nové a ,jediné' přátele. Neustále jsme něco podnikali a na lidi, se kterými jsem chodila do školy jsem neměla čas. Proč bych ho taky měla mít když to nejsou mý přátele. Jednoho dne se mě již zmiňovaný Matěj, dále jako Matý, zeptal, jestli s nim a ještě pár lidma o víkendu někam nepůjdu. S Matějem jsme před mými lázněmi pořád někam chodili, něco podnikali a tak. Ale já ho odbyla s tím, že už něco mám domluveného. Ani jsem neřekla ,Promiň, už něco mám' řekla jsem jen ,Ne nešla jedu na výlet s pár kámošema'. Řekla jsem to úplně bez zájmu. Ale netrápilo mě to. Měla jsem svý kámoše, kteří bydleli mimo Prahu a vídali jsme se jednou týdně. Já jsem si neustále stěžovala na život, jak je na mě hnusnej a že doma nemám přátele. Utápěla jsem se v neustálých depresích, citíc se nepotřebná a nadbytečná.

Ovšem vše se změnilo na táboře. Opět jsem si přišla nadbytečná, protože Dvě moje spolubydlící se bavily jen spolu, měly spolu pořád nějaké tajnosti a neustále byly mimo pokoj. Jednou když jsme šli z lesa jsem šla se sklopenou hlavou, ruce v kapsách, mimo ostatní. Ale dal se se mnou do řeči jeden kluk, se kterym jsem se už nějakou dobu bavila. Pta se mě co mi je. Tak jsem mu vylila srdce. Jak na mě všichni kašlou, že nemám přátele a že si o mě všichni myslí bůh ví co. Ale on mi řekl, že nechápe co proti mě všichni maj. Že jsem fajn holka se svym názorem, která se umí bránit jak slovně, tak silou a ne žádná nafintěná pipina. Řekl, že jako jedna z mála holek co zná, mám intelekt a charisma. V tu chvíli jako by se ve mě něco přehodilo. Jako kdyby spustil čudlík v mý hlavě. A v tu chvíli mi došlo, jak jsem byla blbá, že mám spoustu přátel na které jsem jenom zapoměla. V tu chvíli jsem začala litovat toho, že jsem se vykašlala na Matěje a na všechny ostatní kámoše. Ne že by oni neměli rádi mě. To já se stranila od nich.

Na táboře jsem si uvědomila tolik věcí a od něj se ničim netrápim, žíju si svůj radostnej a vlastně bezstarostnej život, protože starosti jsem hodila za hlavu. Se svym klukem jsem se rozešla, pprotože mě hodně zranil. A vážim teď svých přátel, které jsem celou tu dobu měla. Jen jsem je neviděla. Jen mne mrzí, že jsem si pokazila přátelství s Matějem. Tenhle člověk pro mě znamená hodně, hodně mi pomohl a já naopak pomohla jemu. Teď se se mnou nebaví. A mě to opravdu moc mrzí. Kvůli svý hlouposti a zaslepena sebelítostí jsem si zkazila milionové přátelství. Doufám, že mi ten člověk, až mu napíšu na ICQ, odpustí.

Nevím, jestli z tohoto článku vyplyne ta změna, kterou v sobě cítím. Možná ne, protože se ani nedá vyjádřit slovy.