Duben 2010

29.4.│The dreams in which i'm dying are the best I've ever had

29. dubna 2010 v 20:29 | Nikol |  (Ne)žije
www.layworld.blog.cz
Angličtinář umí potěšit. Včera, když jsme četli jeden rozhovor v učebnici, řekl, že jsem byla nejlepší a že moje výslovnost je skoro k nerozeznání od výslovnosti rodilýho mluvčího. Což člověka, kterej chce žít v Anglii vcelku potěší, ne?

Taky tak milujete, když je většina třídy proti exkurzi ale stejně se tam jde? Buď eL neumí počítat nebo mám debilní třídu (pozor, obě možnosti jsou vcelku možné) Trmáceli jsme se pěšky stromovkou (samej pyl) až do Tróji do Botanický zahrady. Mě je to jedno, já dokážu chodit dlouhý trasy. Ani mě nebolej nohy. Mě jenom pořád dostává, že o mě se pořád říká, jak jsem líná, nesportovně založená, že nemám žádnou výdrž, takže když se má jít někam pěšky, pipiny (hlavně eN) má kecy, že Jen aby to Nikola zvládla a přitom je to ona koho bolej nohy už v půlce. Ani ne v půlce. Tyhle lidi opravdu miluju. Nebo o mě eN neustále tvrdí, že jsem vybírává v jídle, přitom já snim skoro každej oběd v jídelně, za to ona se v tom vždycky jen pohrabe a odnese to. A pak kdo je tu vybíravej a línej...

Se ženou se těšíme na letní tábor. Tam totiž padaj ty největší hlášky (růžový a teplý žížaly jsou toho důkazem) A dneska jsem vymyslela geniální teorii: Znáte hru BANG! ? Ne? No to je jedno. Prostě pře dvěma lety, když jsme na tom táboře byly, tak tam kluci měli tuhle hru. Já jí měla taky, ale bez rozšíření. Tak jsme je prosily, ať si s náma zahrajou nebo ať nám to aspoň půjčej. Ale poslali nás vy-víte-kam. No a letos mám to rozšíření co maj oni+jedno, co oni určitě nemaj. Takže to budou oni kdo budou žadonit. Muhehe. (o pravděpodobnosti této teorie by se dalo dokonale pochybovat...)

Kabátek 3.9

29. dubna 2010 v 20:17 | Nikol |  Šatna blogu
 Název: Music will tie
• Je zde od: 29.4.2010
• Spokojenost: 100%
• Autor: Já (Nikol)
• Délka výroby: To nastavování fakt dost dlouho...
• Poznámky: Už dlouho jsem se pokoušela o něco "dřevěného". No a voala tady to je...
PS: popisky jsou od Blanch.
• Náhled:

Mad, stupid world

28. dubna 2010 v 16:26 | Nikol |  Její myšlenky

Hide my head I want to drown my sorrow
No tommorow, no tommorow.
The dreams in which i'm dying
Are the best I've ever had.

forgotten
Už několikrát jsem říkala, že nenávidím tenhle svět. A pořád to platí. Opravdu mě štve, nebo spíš mrzí dnešní společnost. Každýmu jde jen o to se opít, zhulit apod. Mluvím teď o mých vrstevnících, samozřejmě. Neříkám, že jsou všichni takový, ale moc lidí, co jsou jiní, neznám. Vždyť i ten můj kámoš z minulého článku už je takovej. Už se baví jen s těma lidma, kteří každej víkend propařej, propijou a profetujou. Zajímalo by mě, co na tom viděj. A konkrétně ten kámoš, když je epileptik a nesmí pít alkohol. Já už jsem byla opilá a upřímně na tom nevidím nic tak světoborného. Akorát vám je pak blbě, dozvídáte se o sobě věci, které jste dělali v opilém stavu a můžete se do země propadnout. Ale nechtěla jsem celej tenhle článek věnovat zase jen alkoholu a podobným věcem. Štve mě celkově, že v dnešní době už asi ani neexistuje opravdové kamarádství. Každej s někym kamarádí jen dokud se mu to hodí. Když se někomu na tom druhym něco nelíbí, neumí nic jinýho než se mu posmívat a předevšema ho ztrapňovat. Většina lidí je těžce povrchních. Víte co prohlásila eN dneska na angličtině? Nemám ráda tlustý lidi. Proč? No protože jsou tlustý. Já nevim, mě ten svět prostě přijde zkaženej. Možná jsem jen zaujatá, nebo možná se moc dívám jen na americký filmy. Ale upřímně se těším na střední. Za prvé, jsou tam skoro samý kluci (přibližně v poměru, že na 100 žáků připadaj 2 holky...) takže tam nebudu mít extra velkou šanci potkat nějakou namyšlenou pipinu (jo, opravdu mě serou a jo, jsem s tim trapná). A za druhé...mám kluky radši než holky. Přijde mi, že přecejen to nejsou takový svině a že když narazíte na ty správný, jsou to mnohem upřímnější a opravdovější přátelé, než holky. A tohle mám z vlastní zkušenosti.

Where'd you go, I miss you so...

26. dubna 2010 v 20:53 | Nikol |  Její přátelé

www.laziness.blog.cz
I know where did he go...but I still miss him..
Měla jsem kamaráda. Moc dobrého kamaráda. Měla jsem ho ráda, a moc ráda. Chodili jsme spolu do školy, on o třídu vejš. Je o rok starší. Chodili jsme spolu ven, do kina, jentak jsme se courali venku. Vzpomínám si, jak jsme jednou v tom největším slejváku jak největší kokoti lítali venku, ještě jsme se prodírali mokrým křovím a byli jsme úplně durch. Měla jsem z toho těžkou chřipku. Nebo když jsme byli v kině a většina popkornu zkončila na lidech před náma, někteří nám ho i házeli zpátky. Smáli jsme se, dělali si naschváli. Jak jsem na něj vždycky ráno takovou dobu čekala, protože když já jsem dorazila pře jeho barák, on byl ještě v pyžamu se svým ranním rozcuchem a vždycky jsme přišli kvůli němu pozdě. Nevím, jestli mě měl někdy stejně rád, jako já jeho, ale i kdyby ne...já nevím proč ho mám tak ráda. Byl to můj nejlepší kámoš. Jenže pak, nevím, jestli jsem to TÍM opravdu posrala ale jestli jo, do smrti si to budu vyčítat. Už se se mnou nebavil tak jako dřív. Jo, někdy jsme šli ven ale dřív jsme chodili pořád. Pak zkončil devítku a šel na střední. Od té doby, jsme spolu nebyli ani jednou jedinkrát venku. Když si na facebooku prohlížim ty jeho fotky s těma pipinama...je mi do breku. Ne neni mi do breku, slzy se mi kutálejí po tváři. Pořád jsem mu psala, jestli nemá čas a nepůjde se mnou ven a on pořád že ne. Že se musí učit. Ale na ostatní si čas uděláš že jo? Jen na mě ne. Co jsem ti tak hroznýho udělala? No co? Krucinál. Už mi přijde, že se vtírám když mu píšu. Asi to psychicky nevydržim a fakt mu řeknu že mi je smutno. Ať si o mě myslí co chce. To, že ho mám fakt ráda snad trestný neni, nebo jo? Sakra...
You can call me if you find that you have something to say...

26.4.│Cuz we're young and we're broke

26. dubna 2010 v 15:32 | Nikol |  (Ne)žije
forgotten
• Líná huba, holé neštěstí. Aneb prostě jsem se angličtináře zeptala, proč mi dal dvojku. Koukal na mě jak na vola a nakonec z něj vypadlo, že se asi přepsal, že mám u něj samé jedničky. Tak jsem šťastná. Znáte můj vztah k angličtině. A pro Coco, nadpisy si vymýšlím sama, nebo některé jsou texty písniček ale překladač většinou opravdu nepoužívám :)

• Dneska jsme se ženou měly fakt srandu z eŠ. Ona totiž neustále nadává na pippies, jak nosí bílý tričko a pod to černou podprsenku. A co si myslíte, že měla dneska na sobě? Průsvitný bílý tričko a pod tim černou podprsenku. Nebo potom jí žena něco popisovala a použila slovo killnout (z angličtiny kill=zabít, kdyby to někomu nedošlo) ale ona to používá už fakt dlouho a eŠ na ní zůstala civět jak na magora. Jo chápu že ona je v horší skupině na angličtinu a že anglicky tolik neumí (skoro vůbec...ehm) ale vždyť žena to používá už fakt dlouho...no nic. Potom nám se ženou nehorázně hráblo a zpívali jsme si ty říkanky jako Měl jsem ženu, neměla mě ráda nebo Když byla Zuzanka miminko. Fakt jsme se nasmály. Potom ještě spolužáci komentovali, že mi koukaj tanga, načež jsme je utřela, že jestli se jim nelíběj, můžu si kvůli nim vzít klidně jiný, což nečekali. Ono já jsem se v poslední době dost změnila.

• A taky jsem se shledala se svým sešitem z chemie. Já ho totiž půjčila Vé a ten zase dlouhodobě chyběl takže jsem měla zápisy z chemie na všech možnejch papírech. Vždycky se zaručim, že už mu nic nepůjčim a pak jenom Niky, půjčíš mi sešit? Jasně....

25.4.│Hold me, whatever lies beyond this morning

25. dubna 2010 v 19:49 | Nikol |  (Ne)žije
forgotten
• Já? Dvojku z angličtiny? Jo, možná to zní nafoukaně ale já a dostat dvojku z angličtiny na čtvrtletí? Jako vždyť mě ani nevyvolává, jo jednou jsem nepřinesla úkol ale jinak ni nepíšem, v hodině pracuju tak jako nevim co mu vadí. A moje žena, která se mě neustále při ájině na něco ptá má 1/2. Jo, vytočil mě a ještě si to s ním vyřídím.

• Uklidila jsem si skříň. Maminka pomáhala. Mám tam tak polovinu věcí, protože jsem vyřadila to, co jsem nenosila. A konečně jsem sehnala nový džíny. Na mě sehnat džíny, je umění.

• Někdy si říkám, že vás ty moje kecy ani nezajímaj. Ale to by jste to asi nečetli, co?

Kabátek 3.8

23. dubna 2010 v 15:52 | Nikol |  Šatna blogu
• Název: My little spring corner
• Je zde od: 22.4.2010
• Spokojenost: 100%
• Autor: Já (Nikol)
• Délka výroby: to netuším ale dost dlouho...
• Poznámky: Jo, jsem trapná a neoriginální a mám jarní design. Já už tý modrý prostě měla plný zuby...
• Náhled:

Pokud to někdo zkopíruje, ať si mě nepřeje. Jsem přece Brutální Nikita no ne?

22.4.│I'm a boy, don't you see?

22. dubna 2010 v 17:40 | Nikol |  (Ne)žije
www.laziness.blog.cz
• Na přijímačky jsem nešla. Původně se mi článek opravdu psát nechtělo, ale když vy jste byli tak hodní a drželi mi palce, že mi přišlo nefér, vám nenapsat. Takže na přijímačky jsem nešla, protože jsme se ráno oficiálně dozvěděli 'my jsme to věděli už asi tři neděle, ale až dneska je to ofiko) že mě vzali na jinou školu, na kterou chci víc. Na tu výpočetku, jak jsem říkala. Bylo to na průměr a byla jsem prosím pěkně 14. ze 190 *potlesk* Jo páchne tu samochvála. Ale co bych se nepochválila. A jen tak pro zasmání: v prvním dopise stálo, že váš SYN Nikola ****** dostal tohle a tohle číslo, dneska na těch výsledcích u mého čísla stálo přijat. Prostě ze mě udělali kluka. Však já si to s tím ředitelem ještě vyřídím.

• Ovšem místo přijímaček jsme byli nakoupit. Máma už si kvůli tomu vzala dovolenou a mě nechala doma ze školy, tak co bychom se válely doma. Jely jsme nakoupit. Jo, nic zajmavého, ale já se musím pochlubit. Sehnala jsem úplně úžasnou gepardí barevnou mikinu, fialový a šedivý gepardí legíny, modrou mikinu s nápisem boom a úžasnou retro tašku. Já jsem totiž strašně extravagantní člověk, ale nikdy jsem nesehnala nic, co by sedělo do mých představ. Až dneska. Takže pokud zejtra potkáte holku v sukni s gepardíma legínama a mikinou, přes rameno bílou tašku s monoskopem, jsem to já. Muhehe.

21.4.│Simple and clean

21. dubna 2010 v 17:58 | Nikol |  (Ne)žije
forgotten
• Už nejsem zrzavá. Dneska jsem byla u kadeřnice a mám ty vlasy tmavě hnědý. Zvláštní, vždycky když s vlasama experimentuju, zkončim u tmavě hnědý...ale dost o mých vlasech.

• Zkončila jsem s Facebookem. Nikdy jsem na tom nebyla závislá. Vytvořila jsem si ho asi před rokem kvůli mý tehdejší nej kámošce. Nikdy jsem neměla potřebu u toho dřepět. A momentálně jediný co mě tam drží, jsou ty hry. Baví mě to hrát. Už jsem si smazala i Lide.cz. A nedávno mi někdo řekl, že nemusim na FB všechno komentovat. Já jsem totiž byla aktivní a obzvlášť když jsem se nudila jsem lidem ty věci a statusy komentovala. Já nevim, já byla třeba ráda když mi někdo napsal koment ke statusu, ale budiž, ostatní to sere, tak já na to seru. Já to nepotřebuju. Takže od teď tam jen hraju hry.

• Nesnášim svý spolužáky. Fakt. Už mě vytáčí jak na mě maj pořád kecy. Jo, je jich pár co mi nevadí a na pár mi dokonce záleží. Ale ty ostatní ať jdou kam chtěj. Už je mi to jedno, stejně jako jim. Ať se se mnou klidně nebavěj. Mě už to nežere.

• Z toho blogu.cz mi asi jebne. Nevim co zase vymejšlej, ale pořád ta cpou nějakou lištu, pak jí daj zase pryč a já mám rozjetej design. A jo, sere mě to.

• Zejtra jdu na přijímačky. Je mi jedno jak to dopadne a nechce se mi tam. Chci jít na jinou školu, na kterou mě už přijali. Teda, já nechci na žádnou, ale to je vedlejší...

17.4.│Headline has stolen

18. dubna 2010 v 19:49 | Nikol |  (Ne)žije

www.a-way.blog.cz
Vstávala jsem asi v půl desáté. Nevím proč, ale každej víkend se budím ve stejnou hodinu. Říkala jsem si, že času mám dost, máme tam přece bejt až v půl druhé. Ovšem poněkud jsem si to špatně vypočetla takže jsem potom lítala po bytě jak dement. Samozřejmě že mi nedošlo, že pod pojmem batoh si eŠ oředstavuje ŠKOLNÍ batoh (já tomu pořád říkám aktovka, i když k podobě aktovky to má opravdu hodně, HODNĚ daleko) takže jsem tam jak debil šla se svým batůžkem od Shellu. No nevadí. Vyšla jsem tedy se svým červeným Shell batůžkem s nápisem V - Power směr zastávka. Měly jsme to s holkama hezky vypočítaný, že já pojedu tramvají na letnou, tam se střetnu se ženou a dále budeme pokračovat jinou tramvají na místo určení a cestou nabereme eŠ a Á (kámoška eŠ, což je mimochodem strašně sympatická holka se stejným smyslem pro humor, jako mám já). Jenže to bych nebyla já, kdyby mi ta tramvaj co? Samozřejmě neujela přímo před xichtem. Zrovna když to člověk nepotřebuje, tak se rozhodnou bejt sakra přesný, že ano. Bez toho by to nešlo.

Když jsme dojely na místo určení (mimochodem cestou to zase bylo Olšanské hřbitovy, Olšanské tohle, Olšanské tamto, potom prozměnu Náměstí Strašnice, Vozovna Strašnice, Strašnická, Strašnice tohle, Strašnice támhleto...miluju tu cestu...) posadili nás do lavic (jako bychom tý školy neměli i tak dost) a čekaly jsme. Někteří jiný lidi měli hrát přímo nějakou třídu, my jsme měly jen chodit po chodbách. Načež jsme eŠ vyčetly, že je málo protekční. Nakonec jsme řikaly, jestli by její máma nechtěla něco mít s tim chlápkem, že bychom jako byly pak taky více protekční. Načež eŠ prohlásila, že ne, že máma má Robert(k)a (jakožto přítel její matky aby jste si nemysleli. I když bůh ví co její máma doma má..). My samozřejmě pod stolem smíchy. Ovšem tím to nekončilo, naopak, vtipné výplody se jen rodili a nenacházeli konce. Například žena si tam přinesla povinnou četbu (takový to, co já hledám na internetu..) a na hřbetu tý knihy bylo napsáno Knihovna prózy. Jenže je to kniha z knihovny a tam to maj tak (ne)šikovně označené, že místo Knihovna je tam Hovna prózy, což mě totálně položilo.

Po té jsme párkrát (asi 10x, né-li víckrát) měli jít jakože natěšení do školy (já holkám několikrát řikala, že prvního září bych do školy šla nejraději v pohřebním a rozhodně ne vesele). No a potom jsme hrály přestávku. To jsme natáčeli asi taky 50x. Vždycky nás zavřeli do třídy a měli jsme jakože vycházet na chodbu a tam chodit a kecat. Ovšem vždycky než se ozvalo AKCE to trvalo nejmín půl hodiny, takže jsme se tam dobře nudili. A to bych nebyla já, kdybych nezačala se svými sarkastickými a (evidentně) velmi vtipnými poznámkami. Byl tam s náma ještě jeden kluk, s kterym jsem si fakt dobře rozuměla. Ale to je vedlejší. Vznikly z toho hlášky jako např.:
Ten kluk: To jsem už takhle stál před kamerou...
Já: NE! *všichni výbuch smíchu*
A: A cos tam dělal?
Já: To by tě zajmalo co? *opět výbuch smíchu*
Nakonec jsme se ani nedobrali k závěru vypravování, ale nikoho to nijak extrémně nežralo. Pak prozměnu perlila A:
(někdo z těch natáčejících): TICHO!
A: Prosím minutu ticha za polského prezidenta.
Což mě i toho kluka dokonale složilo, takže místo ticha jsme se tam gebili jak dementi (eŠ to neslyšela a žena byla jinde). Kdybych to měla vyprávět všechno, psala bych to ještě zejtra.

Ovšem potom jsme se rozhodli naleznout nějak bufet, či Catering (nebo jak se tomu nadává). Marně. Chodily jsme po tom gymplu jak idioti a nic. Nakonec jsem z ženy vyškemrala dvacet korun aspoň na colu. Ovšem to by nebyla moje žena, kdyby mi to nedala v korunách. Takže jsem tam do toho automatu házela koruny jak degent. Však já jí to v těch korunách zase vrátím, muhehe. Nakonec jsem bufet šťastně nalezla, koupila jsem si housku a Delissu, poněvadž jsem vážně padala hlady, ovšem tu Delissu se mi povedlo zapomenout v lavici. Prostě bez zákonu schválnosti, by to nešlo.

A kdo by mě teda chtěl v tý televizi vidět, ať se dívá prvního září na Ulici. Zajímalo by mě, kdo z vás si za půl roku vzpomene na to, že se chtěl v září dívat na nějakou Nikol.