Srpen 2010

This won't be nostalgic, you know?

30. srpna 2010 v 19:01 | Nikol |  (Ne)žije
www.michelle6.blog.cz
Už jsem vám říkala, jak miluju podzim? (samozřejmě žes jim to říkala, už nejmíň 155x ..) Toho si nevšimejte, poslední dobou trpim samomluvou (samomluvou trpíš posledních pár let, tak to laskavě nesváděj na "poslední dobu") *mlč už!* Každopádně, konečně nám zamávali třiceti stupňová vedra (doufám že na dobro, muhehe) a máme tu sichravo, deštivo a větrno. V tom se Nikol vyžívá. Už aby padal sníh *plně si uvědomuje že na ní většina z vás háže šutry* Já za to nemůžu, narodila jsem se v zimě tak mám ráda zimu. Abych pravdu řekla, kdybych si měla vybrat, tak radši umrznu než abych se vařila ve třiceti stupních..

Dneska jsem byla u holiče (pro připomenutí, někdy v červnu jsem vám hlásila, že mám ofinu, která mi za dva měsíce prázdnin dokonale odrostla a lezla do xichtu, ehm) tak jsem si to nechala zase zastřihnout, tentokrát víc, abych se vyvarovala výše zmíněnému efektu a taky mám novou barvu. Takovou kaštanově hnědou. Černá mi nebyla dovolena, že bych prej vypadala blbě *cítí se dotčeně*

Vzpomínáte jak jsem tu básnila o tom jak půjdu do devítky? Vtipný, že pozejtří (!) už jdu do prváku, že?

I'm really afraid of the future

26. srpna 2010 v 19:54 | Nikol |  Její pocity
forgotten
Já sice pořád říkám, jak se na tu novou školu těším, ale ona to zas až taková pravda není. Neříkám, že se netěším vůbec, samozřejmě že se těším na to, jak poznám nové lidi, jak tam budou jenom kluci, takže šance že tam potkám nějakou pipku se snižuje na 0,0000001%, ale zároveň mám hroznej strach. Nevím jestli jste si stačili všimnout, ale já nejsem zrovna společenskej typ. Mám obrovský problémy se seznamováním. Vůbec si to neumím představit. Když jsem v pátý třídě přestupovala na jinou základku, bylo to snažší už o to, že jsem znala už tři lidi. Mar znám od školky a ještě dvě holky jsem znala z její oslavy, takže mi nedělalo takovej problém, se bavit s ostatníma, když mě představily. Ale tady nebudu znát vůbec nikoho. Všichni mi pořád říkaj, jak si mě tam ty kluci budou vážit, když budu jediná holka, ale co když ne? Co když to budou všichni takový ty typy, skterými já nechci nic mít (viz. tenhle můj článek)? Já vážně nevim. Pořád si říkám, jak to bude super, ale co když tam vůbec nezapadnu? Co když se tam nenajde nikdo se stejnou krevní skupinou, pokud víte co tím myslím. Už mě to dovádí k šílenství. Každým dnem se mi víc a víc svírá žaludek, víc a víc se toho bojím a víc a víc se mi tam nechce..

A když pominu vztahy, může mi někdo říct, proč lezu na takovouhle školu, když nesnášim matiku a fyziku a ještě k tomu z fyziky vím úplný hovno (bez pardónu) protože od sedmý třídy jsme měli učitelku, která nevěděla o čem mluví a nic nás nenaučila? Tak řekne mi to někdo? Jestli budu mít špatný známky, rodiče se zblázněj a já budu celý dny čučet do učebnic a jak se znám, bude mi to stejně hovno platný, protože jsem se nikdy neučila a neumim to. A já se z toho už zbláznim tuplem. Jestli to teda ještě víc jde..

Meet the crazy owner

25. srpna 2010 v 19:21 | Nikol |  Co o ní nevíte
Seznamte se s patnáctiletym, tvrdohlavym, sarkastickym, zlomyslnym, na Coca-Cole závislym, flegmatickym, realistickym, přehnaně upřímnym, línym, náladovym, podrážděnym, ukecanym, drzym, sebevědomym, melancholickym, rebelskym, svéhlavym, pubertálnim cvokem s (černym) smyslem pro humor a vlastnim názorem,  kterýho jen tak něco nerozhází. Radši než s namyšlenejma pipkama se baví s klukama a radši místo řešení co je hrozně IN a kchůl hraje hry na Playstation. Bejt váma, radši se ho nepokoušim nasrat, protože to vcelku špatně dopadá. Ne každý ho má rád a ono upřímně řečeno, já se jim ani nedivim. Ono člověka, kterej si nesedne na zadek z každýho druhýho vola, kterej si stojí za svym názorem a je mu celkem šumák, co si o něm myslí lidi, na kterých mu nezáleží, dnešní společnost jen tak nezkousne.

Jmenuje se Nikola, ale říkejte jí radši Nikol. Narodila se 24.12. před patnácti lety ve znamení Kozoroha (a dost jí to poznamenalo) v hlavním městě tohoto malého státu, v Praze. Nemá žádné sourozence, kromě jejího milovanýho bratra, ale to je dlouhá historka. A nemusíte taky všechno chápat, ne?

Tahle holka je hodně nevyzpytatelná, pomalu se nevyzná ani sama v sobě.  V jednu chvíli by nejraději skákala radostí do vzduchu a chvíli na to by nejraději skočila z balkónu (z Nuseláku skáče každej). Ale na to je moc velkej srab. Má svojí hlavu a nebojí se říct nahlas svůj názor a stát si za nim. Někdy je až přehnaně upřímná a dokáže člověku do očí říct, co si o něm myslí. I když, někdy i přes svoji upřímnost radši drží hubu, kdo by si chtěl dobrovolně přidělávat problémy tam, kde být nemusí. Na druhou stranu je člověk dost tolerantní, takže pokud jí nebudete vyloženě srát, dokáže s váma vycházet i když jí nepadnete do oka.

Nepřetvařuje se a nehodlá s tim začít. Stejně pravda vždycky vyjde najevo. A pokud ne, jste sakra dobrý lháři. Gratuluju. Lež je jedna z věcí, kterou nemůže vystát. Leze vám na nervy? Fajn, ale řekněte jí to do očí. Bude vám mnohem víc vděčná, než když jí budete tvrdit, jak jí máte rádi a za rohem jí pomlouvat s bezdomovcem.

Miluje Anglii, Londýn a vše, co s tim souvisí, podzim, zimu a sníh, hudbu, postel, spaní, déšť, Playstation, fialovou barvu, jahody, svoje pohodlné tenisky Adio (ano, musela to sem napsat, protože je hrdá že má taky jedny značkový boty a je proto strašně kchůl), svůj smysl pro humor, když může udělat přesně to, co jí někdo zakázal a když někoho může nasrat svojí milovanou hláškou tak si to užij

Nesnáší lež, přetvářku, lidskou blbost, namyšlený pipiny, dějepis (nebo jenom teď už bývalou dějepisářku?), čočku, celou Disney partu (krom Miley Cyrus a Seleny Gomez, ty ještě snesu), falešný přátele a celkově faleš, matiku a fyziku (může mi někdo kurva vysvětlit proč jdu na výpočetní techniku?!), hmyz, Tokio Hotel, lidi, co mluví česko-anglicky a přitom ani česky, ani angllicky pořádně neuměj a myslí si, jak jsou strašně cool, dnešní svět, chlapy, nízkopodlažní tramvaje (takový ty hranatý) a metro

Nejčastěji používá "Tak si to užij." "Fakt myslíš? (ironicky)" "já bych toho chtěla..." - jako odpověď na "já bych chtěl.." "naše generace tomu říká upřímnost" - jako odpověď na "nebuď drzá" "někdo musí.." "to poznáš" "..a jsem na to hrdá"

Poslouchá to, co se jí líbí a němá vyhraněný styl. Ale nejraději má Avril Lavigne, Linkin Park, Tatu, The Veronicas, soundtrack k Kingdom Hearts.

Taky nosí to, co se jí líbí a neřeší, jestli to patří do nějakýho stylu, tvoří si svůj vlastní. Celkově je to takový malý originál. Je prostě jiná, ale ne jako většina dnešních holčiček, co si myslí Celá třída si koupila modrej sešit a já oranžovej, já jsem takovej exot. Neholduje alkoholu, cigaretám, nechodí se každej den vožrat do němoty někam na párty a druhej den to nepíše na xichtoknihu a nechlubí se s tím, kde může. A taky je strašně aut a vůbec jí to nesere. A jejím největším přáním je mít problémy jejích vrstevníů a miliardu na kontě. To by byla nejšťastnějším člověkem na zeměkouli.

A jejím největším cílem je žít v Londýně a hrát v reklamě na Coca-Colu.

Btw: je možný, že tenhle článek ještě upravím. Nikdy si nevzpomenu na všechno.

Trenýrky 4.4

25. srpna 2010 v 15:57 | Nikol |  Šatna blogu
• Název: Angel's Sanctuary
• Je zde od: 25.8.2010
• Spokojenost: 200%
• Poznámky: Ano, minulý design tu dlouho nevydržel, ale mě ta zelená začínala děsně sr...deptat. Taková divá barva to byla. Chtěla bych poděkovat bratrovi, že trpělivě snášel výplody mé deprese, i neustálé okecávání, že se mi na tom něco nezdá. Původně to vypadalo trochu jinak, ale nehodilo se to sem, tak jsem to předělala a ono se mi to i líbí, přátelé. A tentokrát jsou to trenýrky, na přání zmiňovaného bratra. (teď by jste čekali, že napíšu Inspirace u a ono hovno co?) Taky bych chtěla zmínit tuhle (nejde mi vložit) písničku, u který ten design vzniknul, protože nevím proč, mi totálně vyčistila hlavu a pomohla mi po dlouhý době vymyslet něco kompletně svýho. I ten brush jsem si vytvořila... Obrázky jsou od téhle slečny. A tímto končím tento dlouhý proslov, který si stejně nikdo nepřečte.
• Náhled: 

23.8.│Underground adventure

24. srpna 2010 v 19:58 | Nikol |  (Ne)žije
google
Konečně jsme se včera se Script dostaly k tomu, abychom šly ven. Víte, já jí to slíbila už asi před 14ti dnima (nebo to byly tři neděle?) Každopádně jsme se konečně dohodly a já se včera vydala na Václavák. Veleúspěšně jsem si zjistila, které metro tam jede a dokonce jsem nasedla i do toho správnýho *je na sebe hrdá* Jenže. Už při čekání si vedle mě stoupnul nějakej úchylák, kterej si posléze vedle mě i sednul a propichoval mě pohledem. Tak jsem z toho metra hned další zastávku radši vypadla a jako největší kokot tam čekala na další. Fajn. Přijelo další, já nastoupila, našla si volné místo a "udělala si pohodlí". Ale co nevidim. Štrádujou si to tam dva revizoři a hezky směrem ke mě (cestou samozřejmě kontrolují cestující) Já, jakožto člověk, kterej je doteď nasranej na MHD kvůli těm jejich OpenCard, si odmítám kupovat jízdenky (OpenCard mi přijde někdy v září). Tak jsem zabodla oči do okénka a se sevřenym žaludkem se modlila, aby mě nezkontrolovali. Nevim, jestli mě tam nahoře někdo vyslyšel, či mám prostě jen štěstí, ale prošli kolem mě ani se na mě nekoukli. Tak jsem další zastávku opět vypadla z metra, že si zase jak kokot počkám na další. Jenže oni vystoupili i ti revizoři, tak jsem asi 5 minut chodila po Hlavním nádraží sem a tam, až jsem si nakonec koupila ten lístek a počkala si na další metro. Tam už naštěstí žádné komplikace nenastaly a já šťastně dojela tu poslední, třetí zastávku na místo určení.

Když jsem nalezla Script, skákly jsme na oběd do KFC. Samozřejmě jsem se tam cpala jen já, protože Script bylo blbě z McFlurryho, na kterym byla předtim. Prej že jí ten chlap neměl rád a nastrouhal jí tam nehty. Mňam. Poté jsme obešly několik obchodů, včetně New Yorkeru přecpaného turisty mluvící nějakou hatmatilkou, kde jsem si koupila odznaky s anglickou vlajkou (anglická mánie tohoto dne začíná)

Když jsme obešly několik obchodů se zjištěním, že tam mají velký prd, sedly jsme si do McDonaldu na McFlurryho. Ano, musela jsem Script dlouho přemlouvat, nebo jsem jí spíš donutila. Ale nehty tam naštěstí nebyli. Nebo o tom aspoň nevim. Při pojídání vypustila Script hlášku dne: "Edwarde, Edwarde, proč jen jsi, Edwarde. Počkat, to bylo V Romeo a Jůlii." Což mě zbořilo na zbytek dne. Dále jsme se rozhodly, že půjdem do Luxoru. Hned u vchodu jsem zahlídla plyšový kostičky. Neodolala jsem. Chtěla jsem je koupit sobě, ale nakonec jsem je koupila mámě s nápisem Skvělá máma. Hledaly jsme oddělení Mangy, kde si Script chtěla koupit Hetalii. Cestou jsme narazily na kalendáře  s Londýnem, což mě nemohlo nechat klidnou. Asi 5 minut jsem se rozhodovala, jestli velkej, či malej. Nakonec jsem si vzala ten malej. Když jsme konečně našly Mangu (asi po 30ti minutách čistého času (čistý čas=vynechané části, kdy Nikol nezírá na něco velice úchvatného) tak se tam pro změnu Script rozhodovala, jestli si jí má koupit, nebo ne. Nakonec jsem jí dokopala k tomu, že jo. Tak jsme s úspěchem nalezly pokladnu a já si ještě koupila cedulku s nápisem "Nejsem nahluchlý, jen vás prostě ignoruji" Jenže jsem začala Script otravovat s tím, že chci i ten velkej kalendář, jestli si ho mám koupit, nebo ne. Bylo na ní evidentně vidět, že jí těžce lezu na nervy, tak jsem se nakonec poradila s maminkou, protože ze Script vymlátit upřímnou odpověď bylo umění. Ale já se jí nedivim.

Když jsme vítězoslavně opustily Luxor, sedly jsme si ke koňovi a debatovaly. Přitom jsem ještě stihla z hysterickym záchvatem utíkat před vosou a ohánět se při tom kalendářem, který mi předtím při mém prudkém úprku spadl. Ale přežil, chudák. Vosu se mi podařilo odehnat, takže jsme mohly v klidu debatovat dál. Při cestě na Hlavní nádraží jsme ještě narazily na sakra studenou vlnu (Script to identifikovala tak, že to bylo jako kdybychom přešli do jiného podnebného pásma), z čehož jem byla ještě chvíli po té poněkud mimo.

Po rozloučení jsem se šťastně dostala domů, tentokrát bez jakýchkoliv příhod v metru. Doma jsem si ještě pověsila oba kalendáře, protože i když jsou na rok 2011, na první stránce jsou ještě poslední 4 měsíce tohoto roku.

PS: kdyby jste to náhodou nepochopili, tak Script je vždy uděláno jako odkaz proto, že na to máte kliknout. To jen kdyby náhodou..

My opinion on vegetarians

23. srpna 2010 v 19:30 | Nikol |  Její myšlenky
www.delicate-art.blog.cz
Jak jsem říkala, témat o kterých chci napsat článek, je víc. Jsem ráda za vaše názory k minulému článku, jen mě mrzí, že nepřispěl někdo do diskuze i s názorem opačným. Ale i tak mě to velmi potěšilo. Myslím, že u tohohle článku už se dočkáme různých názorů (a možná mě za něj i někteří ukamenujete)

Já, jakožto neznalý lajk bych si vegetariánství rozdělila na dvě skupiny: První, kdy lidé nejí maso kvůli tomu, že jim nechutná, nebo že ho ze zdravotních důvodů jíst nemůžou apod. A druhá, kdy lidé nejí nic kvůli tomu, že muselo být zabito zvíře, nebo že ten výrobek má jakoukoliv spojitost se zvířetem. Cituji z Wikipedie: "Existuje mnoho důvodů, kvůli kterým lidé volí vegetariánství, a mezi ně patří například zdravotní, etické, náboženské, environmentální, ekonomické, psychologické, kulturní nebo sociální." Já bych se chtěla věnovat tomu zabíjení zvířat. Neříkám, že je mi to úplně šumák. Například mi vadí zabíjení kvůli kůži, kožichům, nebo testování na zvířatech mi taky vadí. To jsou všechno věci, které by se daly vyřešit i jinak. Ale zabíjet zvířata kvůli masu, mi přijde úplně normální. My, jako lidi, jsme tvořeny z bílkovin, jinými slovy, bílkoviny jsou naší základní stavební jednotkou. Cituji z www.bilkoviny.cz: "Bílkoviny jsou v těle důležité pro:
• výživa a růst svalů, šlach, kůže, kostí
• zkrácení doby regenerace
• podporu novotvorby svalové hmoty
• ochranu svalové hmoty před poškozením namáhavým fyzickým výkonem
• ochranu svalové hmoty před devastací v průběhu snižování nadváhy
• spalování tuků a redukci nadváhy"
Zkráceně, prostě bez nich nemůžeme být. Já vím, že si je vegetariáni získávají odjinud, ale pořád jsou to jiné bílkoviny než ty, které získáváme z toho masa. Ale když pominu všechno to, co jsem teď řekla o těch bílkovinách, pořád mi přijde nepochopitelné, že je těm lidem těch zvířat líto. Lev taky zabíjí antilopy, aby se najedl. A toho nepřinutíte to nedělat. Stějně tak jako on maso potřebuje ho potřebujeme my. Tak to ta příroda zařídila a tak to je. Takže podle mě je vegetariánství stavění se proti přírodě.
www.laziness.blog.cz

Barbie world

22. srpna 2010 v 21:47 | Nikol |  Její myšlenky
google
V poslední době mám v hlavě hodně témat, o kterých chci napsat. Ale jako první, jsem vybrala tohle, protože se to momentálně na blogu hodně řeší.

Ti co mě znaj a choděj ke mě na blog delší dobu ví, jaký mám vztah k takovýmto slečnám, Barbie. Každý si to umíme představit: růžová, blond vlasy, velká péče o vzhled apod. Ta růžová v poslední době není podmínkou, v dnešní době máme kolem sebe jiný typ těchto Barbie (nevím jak jinak je nazvat, slovo pipiny by se do tohohle rádoby inteligentního článku asi moc nehodilo) Jejich zálibami jsou móda, štěbetání s kámoškami a tak dále. Ale článků o tom, jaké jsou a co na nich nesnášíme jsou mraky. Já bych se chtěla věnovat něčemu jinému.

Otázkou zůstává, proč jsou tolik nenáviděni jistou částí společnosti. Budu citovat Natalii Sadness, o které někteří z nás jistě slyšeli: "Nenávidí je možná proto, že trošku vybočujou z davu," Milá zlatá, já si nemyslím že je to tím, že vybočujou z davu. Je pravda, že lidi co se liší od ostatních jsou většinou vyvrhováni. Ale tady to bude něčím jiným. "a hned je považujou automaticky za namyšlené díky péči o svůj zevnějšek." Na tom něco bude. Většina těhle holek vám řekne, že jenom kvůli tomu jak vypadaj si hned myslíme, že jsou namyšlené. Ale proč si to myslíme? Já osobně například proto, že jsem nepotkala jedinou takovouhle holku, co by nebyla namyšlená, povrchní, nebo by nevlastnila jinou podobnou vlastnost. Také vám budou tvrdit, že to neznamená, že jsou hloupé a že nevědí, co od života chtějí. Jak si mám myslet o někom, koho zajímá jen to jak vypadá a co je v módě, že neni hloupý? Vždyť v životě nejde jen o to. Kdyby aspoň měli i jiné zájmy, ale to slyšíte jenom Včera jsem si koupila novej lak na nehty, koukni jak je úžasnej! A že třeba mají ve škole dobré známky? Znám nejmenovaného člověka, kterej nikdy neměl na vysvědčení dvojku, ale když se s nim bavíte, zjistíte, že krom toho, co vás učej ve škole, ví úplný hovno. Mimo to, když si na Fejsu čtu ty jejich příspěvky (teda pokud se prokousám záplavou muck, slušánkuje ti to, MTMMMMMR a podobně) tak znalostí z českého jazyka moc nepobraly. Ale to v poslední době vůbec moc lidí v mym věku. Odbočuju. Co se snažim říct je, že já osobně je ráda nemám a názor mám takový, že jsou to namyšlený, povrchní, hloupý blbky, který ví o životě úplný prd a všechno si představujou jak Hurvínek válku. Jestli mě někdy někdo přesvědčí o opaku, třeba svůj názor změním. Zatím se v něm jen utvrzuji.

A ještě jedna věc. Výše zmiňovaná Natálie tvrdí, že se snaží být originální a sama sebou. Copak přidání se a vyznávání již zaběhlého stylu, je originální?
www.laziness.blog.cz

19.8.│The way you move ain't fair, you know

20. srpna 2010 v 0:05 | Nikol |  (Ne)žije
google
Já pořád říkám, že mám mobil na dvě věci: na to, abych věděla kolik je hodin a na poslouchání písniček (mysleli jste že řeknu na hovno a na nic že jo? muhehe) Proto mě dneska překvapilo, když jsem měla 5 přijatých zpráv (tomu se říká tichý řežim) dvě byly od mámy, dvě z ICQ a ta jedna, poslední, to je to, oč tu běží. Psal mi jeden kluk z tábora, říkejme mu třeba eFko. Ptal se mě, jestli nechci jít na Xindla X. Překvapilo mě, že si vzpoměl, že existuju (on si teprv v půlce tábora všim, že tam vůbec jsem a moje jméno si pamatuje asi tejden [a to si jím pořád není jistý]) I když Xindla X zrovna nežeru, říkala jsem si, proč bych nešla že jo. A bylo to fajn, bavil se se mnou i když tam měl ještě spolužáka a dvě spolužačky, které byly trochu pipinojdní a byly to jedny z těch, co kouří a měly tam s sebou i nějakej ten chlast a pořád někam odbíhaly to pít. Ale on je ten typ, co tyhle věci moc nemusí (nebo aspoň jsem to tak vypozorovala) takže se fakt bavil s náma a já si konečně někde nepřipadala jak vejfuk u tramvaje. Tož by bylo asi vše k dnešnímu dni.

Pořád musím myslet na vy-víte-koho. Sice mi všichni říkali Sejde z očí sejde z mysli, ale už jsou to skoro dva měsíce a já na něj nedokážu přestat myslet. Budou mi chybět ty naše společný vysmátý příroďáky a chemie, ten jeho milej úsměv, ty jeho tmavě hnědý oči ve kterých jsem se vždycky topila..Ale, pořád si říkám, jdu na školu kde bude kolem 300kluků a budu tam asi jediná holka, tam se bude muset najít někdo, s kym si budu rozumět a možná někdo, kdo mi pomůže zapomenout na vy-víte-koho a třeba všechno začne bejt lepší...A třeba taky ne. Ale neberte mi moje iluze ideálního života na střední, jo?

Cilindr 4.3

18. srpna 2010 v 2:01 | Nikol |  Šatna blogu
• Název: Roses
• Je zde od: 18.8.2010
• Spokojenost: 100%
• Poznámky: Chtělo to změnu. A když jsem tady u té slečny (její blog) viděla ten její design, vnuklo mi to nápad a já ho musela zrealizovat. Ale vcelku mě udivuje, že když nepočítám malou barevnou změnu, minulý design tu byl něco přes dva měsíce. *teď jste měli tleskat, kdyby něco*
• Náhled:
Napsala bych sem něco jako "Jestli to někdo zkopíruje.." ale za prvé se mi nechce a za druhé, mi to přijde trapný a zbytečný.

1.8.│A lot of hugs

6. srpna 2010 v 13:54 | Nikol |  (Ne)žije
google
Vzhledem k tomu, že předešlý článek o mé návštěvě Advíku byl poněkud chaotivní, rozhodla jsem se ho sepsat znova a lépe. Měla jsem plnou hlavu všeho možnýho, tak jsem se na to nedokázala nějak soustředit.

Den začal brzkým vstáváním, protože jsem očekávala bratra na Hlavním nádraží. Když jsme se šťastně shledaly u Burger Kingu (nevím proč ale přijde mi to strašně vtipný xD) vyjely jsme metrem směrem Opatov. Tam jsme se setkaly s Emily která nás dovedla až do tý školy kde se konal Advík. Hned u vchodu se ke mě rychlostí blesku přiřítilo cosi a začalo mě to objímat. Až později jsem byla seznámena. Byla to Kairi, aneb stejnej magor do KH jako já ^^ Ze začátku jsme s bratrem bloumaly po škole a nevěděly co dělat, až jsme narazily na obchod s plyšákama. A tam jsem si koupila to svoje plyšový Heartless. Měl tam i Soru, ale ten byl...takovej...Heartless bylo prostě hezčí a tečka! Měl tam i náhrdelníky, mezi nima i jeden, co jsem si jak debil objednávala z ameriky, pokud si vzpomínáte. Ale ten druhej co mám já, tam neměl, takže tak. Později šli bratr a spol. na nějakou asijskou hudbu a já se mezitím setkala se Script a poznala jsem již zmiňovanou Kairi (která si tam pak přinesla velkej plakát KH a nedovolila mi vystřihnout si Soru *brečí*), Neph, Yuffie a to je myslim všechno nebo si nepamatuju jména. Pak si mě tam fotili, chtěli po mě Sending, jenže jsem neměla hůl takže s vějířem. Ještě k tomu mi všechno padalo, protože maminka při šití kostýmu nepředpokládala, že celej tejden bude můj žaludek držet hladovku a všechno mi to bude padat.. Taky mi Kairi vyprávěla o jakýmsi videu s holkama s FF a KH jak tancujou Gee taneček, potom mi ho ještě ukazovala a vůbec tam na mě chrlila takovejch věcí. Pak jsme se zase našly s bratrem a opět bloumaly po škole. Ke konci jsme se tam poznaly ještě s pár holkama (ne, nevzpomenu si jak se jmenovaly) až jsme nakonec odešly úplně. Bratra a Emily vezl Emily táta a já musela metrem. Před vchodem jsem narazila na Script, která mě doprovodila až na metro. Cestou jsem jí vyprávěla, jak si mě všichni fotili kdkyž se zpoza plotu ozvalo "Můžu si vyfotit Yunu?" Jako bychom o tom zrovna nemluvily.. Tak jsem teda ještě naposledy zapózovala a odebrala se směr domov. Absolvovala jsem další cestu metrem v Yuna kostýmu (bylo to celkem vtipný, nějaká ženská mi přisedla sukni a já si asi desetkrát přisedla rukáv) Domu jsem přijela totálně vyčerpaná. Ale bylo to super. Jsem ráda že jsem ty lidi poznala a příští rok půjdu určitě zase.

PS: pro nezasvěcené:

PS2: omlouvám se za překliky, asi mi docházej baterky v klávesnici...