Září 2010

Something new is starting

30. září 2010 v 18:40 | Nikol |  (Ne)žije
www.layworld.blog.cz
Miluje podzim. Miluje tohle chladné počasí. Každé ráno se těší do "školy". Chodí po Praze s připitomělým úsměvem. Zjišťuje, že Praha je vlastně úžasné město. Celej den si brouká Lost in the stereo, protože to prostě nemůže dostat z hlavy. Zejtra jde konečně zase ven s bratrem. Dneska porušila se Script jejich každotýdenní, čtvrteční sraz, protože chudák Script měla odpoledku. Zjišťuje, že Bezejmenná měla pravdu, život je vlastně úžasný.

Jen tak pro zajímavost, jakej je prvotní znak toho, že spolu dva lidi chodí? Jen čistě teoreticky... *s připitomělým úsměvem a výrazem Já nic já muzikant. odchází dělat úkol z matiky*

27.9.│Nikol, the explorer of Prague

27. září 2010 v 20:31 | Nikol |  (Ne)žije
strycek_google
Víte jak to dopadá, když Nikol vyšlete do části Prahy kde se moc často nevyskytuje? Za a)skvěle, za b)špatně, za c)katastrofálně. Ti to typovali c) dostávají pomyslných 10miliónů. Ale vezměme to popořadě:

Jednoho dne mi Kairi představila hru, Aion. Když to zkrátim, prostě se mi zalíbila a včera mi pomáhala to nainstalovat a tak. Ovšem to by nebyl Nikol počítač, kdyby to mělo nějakej problém. Nakonec na mě vyskočil ještě antivirus a to už jsem se na to vysrala. Dneska mě teda tatínek vyslal si hru originál koupit. Na Florenc trefim, ovšem trefit ze zastváky metra do toho krámu, to už je kapitola sama o sobě. Šel se mnou jistý kámoš, takovej ten co mi volal aby mi popřál dobrou noc, říkejme mu třeba eF (když už jsme u těch přezdívek, vzhledem k tomu že mi docházej písmenka, zapomeňte od teď všechny přezdívky co jsem kdy napsala, kromě Mar, eŠ a vy-víte-koho, ti zůstavaj) Ten se řezal už u mého rozhovoru s otcem (přiznejme si, naše rozhovory stojej za to). Ale abych vám tady popisovala naše hledací manévry, na to fakt nemám.

Když už jsme u těch chlapů, celkem už mám v přátelích 4 lidi od nás ze třídy (pokrok) a včera mi i napsal jeden, se kterým se normálně moc nebavím (to já skoro s žádnym, ehm) Už to mě překvapilo, pak mi napsal jeden, se kterym se bavim už o něco víc a už jsme si i psali. Nejdřív jsme jen tak kecali a pak z něho vypadlo, že by možná chtěl pomoc s matikou (to si řekl tý pravý). A aby těch šoků nebylo dost, taky mi popřál sladký sny. Krom toho, eF po mě chce zase doučovat angličtinu. A víte co? Já tenhle odstavec radši nechám bez komentáře... *stupidně se usmívá*

Víte čemu se říká provokace? Pátek, jedu domů s mámou:
M: "Tak jsem si vzala na pondělí dovolenou, abychom spolu mohli bejt doma."
N: "Mami, já jdu do školy..."
Doma:
T(áta): "Tak jsem si vzal na pondělí dovolenou, abychom mohli bejt všichni spolu doma."
N *už poněkud nasranějc*: "Tati, já jdu do školy..."
A víte čemu se říká extra provokace? Když základka, vedle vaší školy, má ředitelský volno. Smradi malý, učit se budete! A nepřišlo by vám podezřelý, že nikdo dneska nepotkal na chodbě ředitele?!

A mimochodem, dneska jsem se bavila s blondýnou.

This is where I stand

24. září 2010 v 19:34 | Nikol |  (Ne)žije
www.laziness.blog.cz
Pusťe si tohle. Script z toho celej včerejšek hrabalo, potom mi to večer poslala a mě z toho hrabe taky. Drtivá většina našich konverzací zní "Ring ring" "Heloooo?" Ring ring" "H-he-hellooooooo"...

Malé info o mém životě (jako by tady toho nebylo málo). Po angličtinářce mám chuť něco mrsknout. Chybí mi naše angličtiny s Mar a učitelovým Lóóóóóóóóng ekšn and šóóóóóóóóórt ekšn tugedr a jeho anglické vtipy, kterejm většina třídy nerozuměla. Chybí mi chemie s Voldemortem (vy-víte-kdo aneb ten, jehož jméno nesmíme vyslovit). Chybí mi moje učitelka na chemii a přírodopis. Naše současná učitelka nám podává všetečné otázky a celá škola se tomu strašně tlemí. Moji "přátelé" z Béčka už nejsou "přátelé", ale přátelé. Kařdej den na mě čekaj na Vltavský, chodíme spolu ze školy, s jedním si celý odpoledne psávám na FB a máme toho strašně moc společného. Dokonce mě donutil si vzít do školy sukni. A dneska mi v metru kazil účes (ano, Nikol si opravdu na hlavě něco vytvořila). Uznal, že jsem na půl chlap a nazval mě Pravou IT holkou. A těší se na pondělí, až spolu jako největší trotlové půjdeme do školy (a ty svoje ředitelský volna si střčte kam chcete).

Naše třída ze základky chce pořádat třídní sraz. Chtěli to udělat už v září, pippies k tomu samozřejmě měla proslov, že je to brzo. Jak znám naší třídu, když to teď začnem plánovat, dostanem se k tomu tak v lednu.

A na blogu si tlačítko To se mi líbí opravdu nezapnu. Zaprvé proto, že tu formulaci už fakt nesnášim (jeden z hlavních důvodů, proč mám FB v angličtině) a za druhé proto, že fakt nepotřebuju aby moji kámoši znali můj blog. Kdyby blog.cz radši místo píčovin vymyslel něco pořádnýho, to by bylo fajn.

Edit 22:05: Právě mi volal výše zmiňovaný kamarád, a jen tak, z ničeho nic mi popřál doboru noc. Byla jsem docela zaskočená, tak jsem mu vyblekotala něco jako Tak moc díky, tobě taky. *dál se tváří jak vyjevenej magor*

Edit 23:30: sundejte mi někdo z xichtu ten stupidní úsměv...

23.9.│And there was a skeleton with a bell...

23. září 2010 v 18:03 | Nikol |  (Ne)žije
forgotten
Další čtvrteční výprava se Script. Asi z toho uděláme tradici. Sešly jsme se zase na Václaváku pod koněm, jak jinak, že. Taky jsme jako vždy skákly na oběd do KFC. Vyslechla jsem si obvyklý "Tváříš se jak kyselá prdel." a po najezení jsme si šly sednout na obrubník a poslouchaly jsme cizince, jak se baví. Pobavily mě dvě postarší dámy, jedna té druhé vyprávěla o úplně úžasné věci. Znělo to asi takto: "...statues and they moved! And there was a skeleton with a bell..." když se nad tím Nikol zamyslela, zjistila, že to, z čeho byly tak strašně unešený, byl Orloj. Něco, na co já jsem viděla asi 100x a nic super extra zvláštního mi na tom nepřijde. Ale to si oni můžou říct i o nás a Big Benu, že. Ovšem co nás pobavilo nejvíc bylo, když jsem položila otázku: "Víš co znamená to KFC?" Script: "No, Kentucky Fried Chicken, ne?" a v tu chvíli kolem šli nějaký kluci, nemám ponětí co si říkali, ale to co jsme slyšely, nás porazilo: "...fried chicken..." Načež jsme se Script vybuchly v obrovský smích, až na nás ti kluci koukali jak na voly. Jo a mimochodem, pokud chcete ode mě dostat basebolkou/šutrem/nebo-bůh-ví-čím-ještě, stačí mi říct, že máte v pondělí ředitelský volno...

Ponožky 4.6

21. září 2010 v 22:22 | Nikol |  Šatna blogu
• Název: Live and let live
• Je zde od: 21.9.2010
• Spokojenost: 100%
• Poznámky: Lidi, ono se mi to líbí! Snažim se něco spatlat už dobrou řádku dnů. A vzniklo z toho tohle. A je to dokonce i webový (jestli někdo řekne že ne, utopim ho v Coca-Cole) Řeknu vám, nacpat tam nahoru to Hledat a pod to to menu, a ještě tak, aby to fungovalo, to bylo něco. Ale neřeknu vám jak se mi to povedlo, měli by jste mě za lamu..a článek k minulému designu možná taky někdy napíšu. Teď se mi nechce.
• Náhled: 

Hold me, whatever lies beyond this morning

19. září 2010 v 21:44 | Nikol |  (Ne)žije
strycek_google
Když se mě někdo zeptá, jak se mám, odpovím mu, že skvěle. Lhát se nemá, ale já fakt nemám zájem o ten předstíraný zájem A proč se máš blbě?

Jo, mám se blbě. Nikdo mi to nevěří, každý mi říká že mám všechno co chci. Ono na tom, že vám rodiče koupí spoustu věcí nezávisí štěstí, víte? Každý si řekne, že mám všechno. Rodinu, střechu nad hlavou, chudý taky zrovna nejsme, dostala jsem se na střední, dokonce na nějakou, která mě i celkem baví a bůh ví co ještě koho napadne. Ale mě pořád něco chybí. Ptáte se co? Jo, to by mě taky zajímalo. Dřív jsem si myslela že jsou to přátele, ale v tom to neni. Mně chybí něco jinýho. A až to jednou najdu, pak se teprve budu nazývat šťastnou.

A k těm mým novým přátelům, nevím jestli jsem vám psala o tom, jak si ke mě v metru sedli nějaký kluci a já si tvrdohlavě poslouchala písničky a čučela z okýnka a nakonec jsem zjistila, že s nima je i jedna moje kamarádka z Béčka a pak jsem si to celej den vyčítala (Bezejmenná vám o tom může vyprávět). Každopádně jsem si druhej den řekla, že to napravím. Vzdala jsem se oběda (na který stejně od těď přestávám chodit), nenápadně jsem si počkala na tu kámošku a pak spolu s ní a těma klukama šla na metro. Nejvíc mě ten jeden dostal, prej "Tebe jsem už někde viděl." Pokrok, někdo si mě někde všimnul. Každopádně jsem s nima šla na metro i v pátek, od zítřka na mě budou čekat na Vltavský a tak. Ale pořád mi k tomu štěstí něco chybí...

15.9.│Nothing to say

15. září 2010 v 19:49 | Nikol |  (Ne)žije
strycek_google
Asi mám zaděláno na přátele. Jsou z druhé třídy. Ale to je na dýl a mě se to teď nechce vyprávět. To jen aby jste se o mě nebáli :P

Leave me alone

13. září 2010 v 22:18 | Nikol |  Její pocity
Nejradši bych přerušila veškerý kontakt s okolním světem...a ano, vím že je to ta největší píčovina co můžu udělat...stejně tak vím, že se to kříží se vším, co jsem tu doposud řekla...

I donť want to!

12. září 2010 v 22:50 | Nikol Ai |  Její pocity

strycek_google
Nechci...nechci...nechci tam jít! Posrala jsem to, vybrala jsem si školu na kterou prostě nemám! Z elektrotechniky nechápu ani jediný slovo, z Fyziky taky ne...a to je teprv začátek roku. Co mám čekat dál? Ještě k tomu mi táta pořád vtlouká, že musím mít vyznamenání abych měla stipendium. Neměla jsem tam chodit. Neměla jsem dát na máminy řeči. Měl ajsem si to rozhodnout podle sebe. Proč všichni děti jako malý měli sen co jednou budou dělat a já ne? Proč se člověk musí rozhodovat tak brzo? Vždyť v 15 nemáme vůbec žádnej rozum. Natož abychom si rozhodovali budoucnost. Vždyť já kurva vůbec nevim co chci dělat! Já chci jenom pořád spokojeně chodit na základku a neřešit, co bude. Nejsem připravená na to být dospělá. Chci bejt zase malý dítě, bez starostí a bez toho všeho okolo. Chci si hrát na doktora a na učitelku, chci se koukat každý ráno na včelku Máju a Kačery. Chci zase hrát s tátou hry na Playstation, nerozumět tý angličtině ani slovo a jen se smát a smát a smát. Chci vrátit čas. Chci se zejtra probudit a zjistit, že to všechno byl jen sen a začít žít úplně jinak. Líp. Pořád si namlouvám že jsou to jen malichernosti a ne skutečné problémy, ale výběr budoucnosti je sakra velký problém. Cítím jak padám, jak už to dlouho nevydržím. Zachraňte mě někdo...prosím...

Nothing will begin

11. září 2010 v 22:55 | Nikol Ai |  (Ne)žije
www.laziness.blog.cz
Je toho tolik co bych chtěla říct. Nikdy si na všechno nevzpomenu. Zapomínám. Bohužel ne to, co bych zapomenout chtěla..

Jsem strašně nesamostatná. Bojím se lidí. Bojím se s nima mluvit. A jak už jsem říkala, dělá mi strašnej problém se seznámit. Ani nevíte jak těžko se s tím žije. Můžete říct, že pořád jenom fňukám a nic nedělám proto aby to bylo jiné. Ale kdo to nezná, nepochopí. Je to totiž opravdová fobie. Někdo má klaustrofobii, já mám tohle. Možná se to i nějak nazývá. Bojím se i jezdit metrem, vždycky tam narazim na nějaký úchyly či tak. Každopádně se z toho za chvíli asi doopravdy zblázním.

Chci školní uniformy! Už od malička jsem se těšila, jak budu jednou chodit do školy v uniformě. A pak mi vzali iluze. V česku se to toiž jaksi nepraktikuje. Tss *cití se uraženě* Stejně tak jsem vždycky chtěla být roztleskávačkou. Dál už to znáte..

Víte co mě štve? Že prodloužení vlasů stojí tolik peněz (teď se můžete smát). Už mě nebaví čekat než mi narostou vlastní..

Chci kluka. Ne, chci lásku. Potřebuju obejmout..ne od mámy, ne od nii-chan, od kluka. Od kluka, kterej mě má rád...

Mimochodem, na xichtoknize si mě přidali DVA spolužáci! Z 29, to je pokrok, co?

A nechci chodit do školy. Asi se na to vykašlu..