With every move I die

7. listopadu 2010 v 17:41 | Nikol |  Její pocity
me? sarcastic? noooo.....
Abych vám nějak objasnila těch pár výkyvových článků. Když jsem si našla Milého, byla jsem fakt šťastná. Všechno bylo fajn, ve škole fajn, doma fajn a jako bonus jsem si našla přátele a Milého. Ale to bych to nebyla já, kdyby se něco neposralo, že. A to je v tomto případě můj vztah s maminkou. To, že má problém s tim, že jsem venku od nevidim do nevidim bych ještě pobrala (i když to byla ona, kdo mi vždycky vyčítal, že jsem celý dny doma a vyprávěl, jak ho museli v osum večer nahánět domu apod.) Ale to, že mi vždycky říkala, jak k ní můžu bejt upřímná, jak se jí můžu svěřit s každým problémem a pak mě tak jednoduše odpálkuje, mě teda naštvalo. Jo, dobrý, to že mi tu jednu věc opakuje pořád dokola taky ještě pobírám, že má prostě strach. Ale když za ní dojdu, s tim, že chci prášky a pak se jí nesměle zeptám, jestli mě musí ta doktorka prohlížet (bojim se toho, a sakra hodně, ale o tom jindy) a ona na mě skoro začne křičet, že musí, že se s tim musim smířit a tak, mě docela zamrzelo. Ona ví jak se toho bojim. A já chápu že mě prohlídnout musí. Ale tak nějaký vlídný slovo na uklidnění by jí snad nezabilo, ne? Třeba i to ohraný Bude to dobrý by mi stačilo. Já vim že moje problémy můžou připadat někomu naprosto dětinské, zbytečné a já nevim co. Ale já neměla zrovna jednoduchej život a ty šrámy na duši už se nezahojí. A s každou blbostí se to jenom prohlubuje a já už mám prostě pocit, že je toho moc...

Ale teď něco pozitivního. Školu zvládám skoro bez učení (jo, propadám z dějepisu). Mám přátele, úžasný přátele. A Milého. On je fakt skvělej. Víte jak já jsem nedůvěřivej člověk ale u něj mám prostě pocit, že mu můžu věřit. Je na něm vidět, že mě má fakt rád. Napsala bych vám to sem všechno, ale to bychom tu byli dlouho a stejně vim, že vás to všechno ani nezajmá. A netvrďte, že jo. Zas každou podrobnost vědět nemusíte, že.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná* Bezejmenná* | Web | 7. listopadu 2010 v 18:00 | Reagovat

Prášky bych ráda taky (ehm :D), ale spíše je mi trapné říct to mamince, ale prohlídky se nebojím, ostatně, byla jsem tam už v 11 letech :/, a i když to byl chlap, přežila jsem :D. Takže - bude to dobrý ;) :).
Jsem ráda, že sis našla takového milého Milého, doufám, že vám to dlouho vydrží ;) :).

2 © ANDY © ANDY | E-mail | Web | 7. listopadu 2010 v 20:27 | Reagovat

Tak u prvního odstavce ti nepomůžu jelikož jsme kluk, ale tak snad to bude dobrý že :) A u 2 neboj, já taky propadám :D  :D  :D

3 lisalife lisalife | Web | 8. listopadu 2010 v 13:18 | Reagovat

Já bych taky ráda, ale musím tak jít sama bez maminky, protože ona je blázen.. :-( .. taky se nejvíc bojím, ale kdo ví, jak to nakonec dopadne =) a ten děják.... jo jo to znám.. psali jsme jednu písemku..za 4 =D máme ředitele, takže se ho všichni bojí.. =D takže mu nikdo neřekla, že do tý písmenky dal látku, která tam být ani neměla =D

4 billie.ka billie.ka | 8. listopadu 2010 v 17:00 | Reagovat

Tak toho doktora navštěvuji už přes rok a půl. Jo, poprvé jsme se strašně moc bála, ale pak jsem zjistila, že to vlastně nic není. Určitě je to lepší než zubař. Člověk z té prohlídky nemá potěšení, ale uplně v pohodě se to dá přežít :). Pokud děláš přesně to co ti doktorka říká (jak se máš položit a tak), tak je to bezbolestné. Jen musíš přesně poslouchat a dělat co ti doktor/ka říká ;)  NEMÁŠ SE ČEHO BÁT

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama