(Ne)žije

27.11.│A day without you is like a year without rain

27. listopadu 2010 v 21:27 | Nikol
♥
Jestli bych měla za posledních pár měsíců najít den, který byl naprosto bez chybičky, byl by to právě dnešek. Šla jsem na sraz lidí z Advíku, kde se zjevil i bráška. Šli jsme do Japashopu, kde do mě bráška hučel at si vyberu něco k vánocům. Nakonec to skončilo tak, že jsem mu koupila dárek já. 

Když jsme vylezly z japashopu, zjistily jsme, že nám zbytek srazu zdrhnul takže jsme zkončily jen já, bráška a jeho žena, Mieko. Společně jsme šly na Karlův most za nějakýma polskýma lolitkama, se kterými měla sraz Mieko. Bavily jsme se s nima anglicky, takže vám může bejt jasné, že z toho byla Nikol vyloženě nadšená. Chvíli jsme si tam tak povídaly a ony šly pak do knihovny a my tři jsme se opět odpojily a zašly na letnou do mcDonaldu. Tam jsme se ohřály a pořádně nadlábly. Povídaly si a bavily se a hlavně se smály. Poté jsme se přemístily o kousek dál do jedné kavárny, kde maj moc dobré francouzské mléko. Mají třeba příchutě jako fialkové, s růžema a já nevim jaké ještě. Já si dala samozřejmě s čokoládou a k tomu ještě jakousi "tradiční čokoládu". To mlíko ve mě zahučelo za chvilku, ovšem ta čokoláda byla jaksi hořká a Nikol moc nejela. Nakonec jsme to s bráškou přirovnaly k-a nebo radši nic.

Pak bráška vyslovil přání, že chce poznat Milého. Tak jsme vymyslely super plán. Vzhledem k tomu, že bylo asi půl páte a Nikol musí být včas doma, tzn. kolem šesté, aby jí nikdo (cituji) nepřepadl a neznásilnil, vykoumaly jsme, že se půjdem ještě společně s Milým podívat na rozsvícení vánočního stromečku na staromáku a ten mě potom odvede domů, aby se mi nic nestalo (vidíte, jak je ten můj Milý milý?) Ovšem zjistily jsme, že stromeček se rozsvěcí v pět, což jsme těžce nestíhali. Takže jsme nakonec jely ještě do Paladia a na stromeček jsme se jeli jen podívat, i s tím Milým.

Cestou do Paladia jsme uviděly jednoho asiata, co se Mieko líbil a dokonce se na ní usmál, takže jsme ho s bráškou stalkovaly a získaly jeho číslo. Když jsme byly metr za ním, nevěřily jsme, že to opravdu uděláme. A pak když jsme měly to číslo, nevěřily jsme, že jsme to opravdu udělaly.

Do Paladia jsme jely proto, že bráška scháněl jakýsi klapky na oči na spaní a do jednoho obchodu, kde maj úžasný naušnice a že mi tam chce konečně koupit něco k těm vánocům. Nakonec si Nikol vybrala náhrdelník, hlavní však je, že mám z krku bráškovo "musím ti koupit něco k vánocům". Mám milého brášku.

Poté jsme jeli na ten Staromák, kde jsme se setkaly s Milým a šli se podívat na ten strom. Mě přijde trošku kýčovitý, ale co. Tam jsme v tom mrazu seděli na jediné lavičce široko daleko a zase si povídali. No a nakonec jsme zkončili zase v mcDonaldu. A pak už se jenom rozloučili, Milý mě doprovodil domů a Nikol se konečně mohla zahřát. Chodit v minus třech stupních po Praze v sítovaných pnčocháčích neni zrovna lahoda. A taky jsem si od Mieko vyškemrala prstýnek s opičkou. Nakonec mi ho teda věnovala, že ho mám k vánocum. Když já jsem úchyl na opičky, to už by jste taky mohli vědět. A perlička nakonec: Nikol už se orientuje v pražském metru, takže jsme se ani neztratili. Dobře, fajn, jednou jsme jeli opačně, ale to mi to Mieko schválila, takže já jsem v tom nevinně! Opravdu!

Show me there's still hope, show me it's not over

18. listopadu 2010 v 21:31 | Nikol
Vanilka
No, jak se mám? Řekněme že úžasně na hovno. Mám se skvěle, zároveň na hovno. Ve škole se těžce bavim. Ono je velmi zábavné, sledovat Milého jak žárlí na své spolužáky. Hehe. Oni jsou tam na mě všichni takový hodňoučký a maj mě rádi. Ale to tu nebudu popisovat, mohli byste si myslet, že jsem vám zpychla. Jen jsem si začla uvědomovat, že jsem holka  a trochu toho začala zneužívat. Víte, ono se to na škole plný chlapů celkem hodí. Proč myslíte, že mám jedničku z tělocviku, hm?

A proč se mám na hovno? Těžko říct. Já fakt netuším. Jen mám chuť se na všechno vykašlat. Možná je to kvůli tý napjatý atmosféře co vládne doma. Naše zajmá jen co bylo ve škole. Nic víc, nic míň.

Přemejšlim, že se jim do toho Béčka fakt nakýbluju. H2O (říďa) řikal, že by to nebyl problém. Když oni maj na polovinu věcí jinýho učitele. A já mám ráda naši češtinářku. A matikářky pytlíčky. A profesora na PVY hlášky o Microsoftu. Já fakt nevim. Proč jsem tak nerozhodnej člověk?

Hmm...kdybych měla zhodnotit všechno, co se v poslední době děje...nic není tak, jak jsem si to představovala...

Action failed, file not found. Press any key to continue.

12. listopadu 2010 v 16:56 | Nikol

autumn
Hmm...*přemýšlí co napsat* nooo...v neděli u mě spí Kairi. Jak jí znám, zabere mi PS3 a bude pařit FFXIII až do noci...to se někdo má když má odmaturováno a nemusí do ústa-školy. Což mi připomíná, že včera byly třídní schůzky. Se svejma čtyřma trojkama, jednou čtyřkou a čtyřma dvojkama jsem v nadprůměru třídy...hehe. Polovina neprospěla. A blondýna (pravděpodobně) odchází. Docela mě to i mrzí. Ale já se stejně asi za chvíli přemístím do Béčka, takže..s věřili by jste tomu, že pojedu na lyžák? Já, ta, která prohlašovala že už na ty dvě zahnutý traverzy nikdy nevleze? Ono, já to vlastně dodržím. Budu jezdit na snowboardu. Pokud se chcete pobavit jako ještě nikdy, jeďte se mnou. To bude podívaná.

Krátký článek co? To jen aby jste nemohli říct, že vás neprudím se svým životem. Až se mi bude chtít, napíšu vám o našem učiteli na POS (počítačové sítě) a o elektronu s ocáskem...

To destroy the palace, filled with malice, is the daring work of noble Alice...

26. října 2010 v 22:10 | Nikol
me? sarcastic? noooo.....
...aneb za to může Faith. Už bůh-ví-jakou dobu to má na skype, teď si to dala i na design a já se toho nemůžu zbavit. K tomu si recituju kletbu z Jigoku Shoujo (yami ni madoishi awarena kageyo...), přemýšlím anglicky, některý slova už mám zafixovaný v japonštině (jako když na mámu vyhrknu doushite a ona na mě kouká jak na vola) a lidem píšu anglicko-japonsko-česky. Slovní spojení "já vím" jsem nadobro nahradila "I know" stejně tak jako "ano" už neřeknu jinak než "hai" (akorát před Milým se držím, ale toho už jsem s tim taky seznámila). Jde to se mnou z kopce, vážení. Za chvíli mě vezou do Jedličkárny, fakt že jo. Stejně mě tam chtěli poslat už v sedmičce, tak co.

Co se školy týče, mám už dvě pětky, dvě čtyřky, nespočetně trojek, asi dvě dvojky a několik jedniček (ale stejně jsem na sebe hrdá). Moje třída (nebo aspoň většina) se se mnou nebaví, pár jedinců mě nemá rádo. Proč ne, že. Ale jás i zvykla, nikdy mě lidi neměli rádi. Ať si trhnou nohou, neví o co přicházej (takovýho cvoka jentak nepotkáte). A já jsem na sebe hrdá, aby jste věděli.

Aby jste se neptali-jako všichni mí přátelé-co ten můj kluk, řeknu vám to rovnou. Už mu ze mě hrabe, chudáčkovi. O přestávkách si ho kradu před třídu na lavičku a spolu s Vé děláme blbosti. Když mě s Vé jebne, chudinka nás musí pozorovat jak se tam tlemíme a on neví čemu. Ale já ho varovala. Věděl moc dobře, do čeho jde. A včera mi ráno řekl, že mi to strašně sluší (ať žije můj úžasný kabát). Víte, ono to zahřeje u srdce. Vždyť mě to vlastně ještě žádnej kluk neřek'...A nutím ho nosit košile. Má jen jednu. Ale to se časem změní *ďábelský smích*. Když já za to nemůžu, že mu ta košile tak sekla...

Zítra jsem měla jít někam ven s Mar. Ovšem domluva s ní je jako domluva s Maďarem (pokud této řeči nerozumíte, stejně jako já). Takže jsem na ocet. Milý se jde nechat opíchat (jde na očkování, perverzáci), Maky má taneční, takže já strávim celý den u něčeho, na čem se daj hrát hry. Aspoň si nemusím mejt hlavu, když nikam nejdu, muhehe.

Ve čtvrtek se pravděpodobně vypravím na Paintball. Budem po sobě střílet kuličkama s barvama, hrozná sranda. Obzvlášť ty modřiny po tom budou velmi humorné. Stejně to nakonec vzdám, jak se znám.

Tak užívejte pěti dnů volna, já se možná ještě ozvu. Zatím se mějte, Máhabhárata (aneb nový pozdrav alá něco-z-literatury. My si z toho s Vé udělaly pozdrav)

"Mum, where do children come from?" "Google it..."

22. října 2010 v 23:10 | Nikol
gdhfjfhgj
Bezejmenná mi vynadala, že vám vůbec nepíšu, tak já teda něco sesmolim, no, když to musí bejt. Ale neručim za to, že to bude dávat smysl. Oni ty články nikdy smysl nedávali, tak je to fuk.

Ono neni co psát, moje dny v poslední dny vypadají asi následovně: vstanu→jdu do školy→jdu ven→přijdu domu→zapnu Aion→umeju se→jdu spát. A pořád dokola. O víkendu jsem taky venku. A nebudu vám tady srdceryvně popisovat, co s milým venku děláme, jak to po mě pořád všichni chtěj. To sakra nevěděj, co asi dělaj dva zamilovaný lidi? Každopádně jsem včera seznámila ex-přítelkyni s přítelem. Zasmála jsem se jako dlouho ne. The dooooooooor can see into your sooooouuuuul. Nepochopíte. A zejtra jdu s bratrem na sraz opravdu-netuším-čeho. Jdu tam abychom se konečně viděli, protože s náma dvouma je opravdu domluva jak čecha s maďarem.

Je to se mnou až tak špatný, že si hodlám koupit knížku a číst. No nekecám, fakt (česká mi to taky zaplatila do pěti dnů...) Ale nevim kam to vmáčknu, na Final Fantasy nemám čas, na Soru nemám čas a ještě do toho chci číst. Asi půjdu jeden den rovnou domu a celý odpoledne prosedim u PS-něčeho.

A jdu si nalakovat nehty svým ó ó ó červeným lakem (jak by řekla Bezejmenná). A ne, nejsem normální. A nakonec samozřejmě všichni vybuchnou.

A tady na to se koukněte. Aby jste neřekli, že vám tu cituji hlášky a vy nevíte z čeho.

Here comes the rain again, falling from the stars

17. října 2010 v 22:53 | Nikol
who_knows
Měla bych teď dělat řečnický cvičení na češtinu, které jsem mimochodem měla mít už před tejdnem. Místo toho tady sedím, poslouchám písničky, čekám na Kairi abychom si zahrály Aion a píšu článek. Ještě mi k tomu chybí sklenička Coca-coly *jde si pro ni* teď je to perfektní.

V poslední době by jste mě doma vůbec nenašli. Vracím se tak v šest, někdy v sedm. Je vtipné pozorovat rodiče, kteří vás ještě před měsícem neustále vyháněli z domu, ať jdete s někým ven, jak na vás hází vražedné pohledy ve stylu "Pozdějc si přijít nemohla?". Miluju ironii života.

Celý dny skoro nejim. Ale ne úmyslně. Prostě mám hlad, ale když jdu do bufetu, abgety jsou vyprodaný, na obědy chodit odmítám, tak co mám jíst?

A na to řečnický cvičení kašlu. Abyste věděli...

The innocent can never last

10. října 2010 v 21:24 | Nikol
www.layworld.blog.cz
Včera jsme byli s Milým venku a...prostě jsme byli venku. Procházeli jsme se po smíchově, zašli si do KFC na oběd a měl-teda doučoval mě Sítě a Technické vybavení. Nabídl se sám, tak co. Potom mě vzal do okolí svého bydliště, maj tam úžasné parky. Potkali jsme se s jeho kamarádem, povídali si, procházeli jsme, pak jsme seděli na lavičce a povídali si a...tak. Znáte to, ne? Těším se na zimu. Mám od něj slíbenou sněhovou kouli v xichtě a on ode mě dvě. Stejně bych nikdy nevěřila tomu, jak zábavné mlžou být normálně tak nudné věci, když jste s někým, koho máte rádi..Jo a mimochodem, vstávala jsem kvůli němu už v 8:30!

Dneska jsem vstávala pro změnu v 8. Ale já za to nemůžu, to Kairi která mi minule nějakou záhadnou magickou silou vsugerovala, že mám vstát v 8 aby jsme si zahrály Aion (teď si můžete ťukat na čelo). Takže tady strašim už víc jak 12hodin. Někdy ve dvě mi Milý na skype oznámil, ať tu jsem večer že mi chce něco říct. A s timhle si zkuste prožít klidné odpoledne. Já jsem totiž strašně zvědavý člověk, ať jde o (skoro) cokoliv (např to co jsem se teď dozvěděla, mi říkat nemusel..). Mimochodem, to už je půl desátý?

Každopádně si tak nějak proplouvám životem, směju se, chodím ven a prostě se mám fajn. V úterý jdu s eŠ do naší základky navštívit učitele a tak. Mám totiž jen do devíti. A ona má volno, myslím. Takže tak. Mějte se fanfárově.

Mimochodem, kdyby jste četli v novinách/ve zprávách na nově/či někde jinde o sériovým vrahovi kterej na obětech zanechává cedulky "Nauč se kurva pravopis", jsem to já.

Simple and clean is the way that you making me feel tonight, It's hard to let it go

5. října 2010 v 21:18 | Nikol
who_knows
Za těch posledních pár dní se toho tolik událo. Celá odpoledne trávím s milým, každou přestávku si povídáme spolu s Vé (ne s voldemortem, od teď je Vé ta holka od nás ze třídy) na chodbě a smějem se, perem se a smějem se a tak. Jsem šťastná. Nejen že jsem našla někoho, kdo mě má rád, ale taky jsem našla přátele. Takový ty opravdový. An je super holka, která vám zvedne náladu i v pondělí ráno. S eR, který nás každé ráno zdraví Ahoj milenci je taky nehorázná sranda, potom je tu taky Dé, díky kterýmu jsem se s nima vlastně začala bavit a kterej nás sobecky nevzal do Francie a neposlal nám ty slíbený pohledy. Každý ráno na mě čekaj na Vltavský a fakt mi zpříjemňujou i ty pondělní rána. S nima je to jeden hlod za druhym. S nima fakt nepoznáte nudu. Když je chvíle ticha, vždycky někdo něco plácne a následuje 5ti minutový výbuch smíchu. Začala jsem se bavit i s blondýnou, ona je taky strašně fajn. Tělocvikář nás požádal, jestli bychom nepomáhaly na dnech otevřených dveří a na škole Pragnesis. Už teď vim, že s ní bude sranda. Ale ze všeho nejvíc mě fascinuje, kolik toho máme společného s milým. Miluje sníh, jako já, miluje fialovou, jako já, moje datum narození si zapamatoval hned na poprvé (věřte tomu, že i přes jeho primitivnost si ho nepamatuje ani můj otec) a říká mi dárečku. A je na něm opravdu vidět, že mě má rád. Lidi, prašťte mě někdo ať vim že se mi to všechno jenom nezdá.

A na závěr pár dnešních hlášek:
An: "...mně kluci vždycky říkali že mám malou pusu."
Perverzní Nikol: "A podle čeho to asi poznali?"

Milý: "Na mě káplo."
Nikol: "Aby ses mi neroztekl."
Milý: "Roztekla se mi řasenka!!"

Již někde zmiňovaný "kámoš" z tábora, Dé: "..a to vám skončila škola ve 3 a vy jste byli tři hodiny na rande?"
Nikol: "Jaký rande?!"
Dé: "Nevíš co je to rande?"
Nik: "Vim, ale jak si na to rande přišel?"
Milý: "Taky jsme mohli bejt na sportovkách."
Dé: "Až na to, že sportovky jsou v úterý."
Nik: "A co je asi za den?!"

1.10.│Snakebite heart with a bubblegum smile

1. října 2010 v 21:18 | Nikol - ta s tím stupidním úsměvem
www.michelle9.blog.cz
She's dancing alone, I'm ready to go, but she's so lost in stereo...
Já se tý písničky nezbavim. Pořád si to zpívám. A u toho se stupidně culim. A jsem šťastná. Jou jou. V poslední době ze mě nedostanete nic kloudnýho, věřte tomu. Učitelka na angličtinu mi dala už druhou 1- (to mi mohl dávat jen jistý pan učitel K*******k). Asi jí zbiju. A jak se mám? Mám se Ú Ž A S N Ě! A neříkám to jen tak. Já se vznáším přátelé, vznáším. Buďte někdo tak hodnej a přineste mi polštář, kdybych náhodou žuchla dolů, ale to se snad jen tak nestane. A zejtra jdu ven. A vim že je vám to fuk. Ha ha. A taky ode dneška u nás zrušili výluku, takže si můžu o 10min přispat. Ale pořád mám v plánu jim ten tunel odpálit. Ha ha. A jen si nad tim článkem kruťte hlavou dál, mě je to fuk. Mějte se jako já, protože líp vám už bejt nemůže. A pořád mi asi ještě úplně nedošlo, že mám kluka. Hehe. A přítelkyně mi ho schválila, tak je to fajn. A asi začnu sbírat gumový kačenky. Už tak jich mám dost.

Something new is starting

30. září 2010 v 18:40 | Nikol
www.layworld.blog.cz
Miluje podzim. Miluje tohle chladné počasí. Každé ráno se těší do "školy". Chodí po Praze s připitomělým úsměvem. Zjišťuje, že Praha je vlastně úžasné město. Celej den si brouká Lost in the stereo, protože to prostě nemůže dostat z hlavy. Zejtra jde konečně zase ven s bratrem. Dneska porušila se Script jejich každotýdenní, čtvrteční sraz, protože chudák Script měla odpoledku. Zjišťuje, že Bezejmenná měla pravdu, život je vlastně úžasný.

Jen tak pro zajímavost, jakej je prvotní znak toho, že spolu dva lidi chodí? Jen čistě teoreticky... *s připitomělým úsměvem a výrazem Já nic já muzikant. odchází dělat úkol z matiky*
 
 

Reklama